Linda (26): Zdál se mi sen o úplně cizím muži a bylo to krásné. Netušila jsem, že ho potkám i ve skutečném životě

Zdál se mi zvláštní sen, byl jako živý a v něm jsem prožívala lásku s jakýmsi mužem. Sen jsem si detailně zapamatovala – což nebývá běžné. A ve skutečném životě jsem byla do tohoto muže, kterého jsme znala jen ze snu, zamilovaná. Doopravdy.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Roky se snažila ulovit chlapa, ale marně. Ve chvíli, kdy jsem prožívala svůj nejhorší den v životě, přišla láska

Byl to prapodivný sen

Je mi osmadvacet. Jsem sama. Tak nějak nemůžu nikoho potkat. Možná je to tím, že žiju na malém městě v domku po babičce, pracuju převážně z domova – to nám po covidu už tak nějak zůstalo – a tím pádem je seznámení pro mě dost problematické.

Jenže… Před časem se mi v noci zdál sen. A nebyl to takový ten běžný, co zapomenete, jen co se probudíte, kdepak, tenhle byl jiný. Byla jsem na ulici, ještě byla trochu tma a naproti mně stál muž. Díval se na mě, pak zvedl ruku, aby mě pohladil a pak – jsme si padli do náruče.

Ráno jsem se probudila zamilovaná. Pořád jsem měla v hlavě jeho podobu, cítila jeho doteky. A pořád jsem na něho musela myslet.

Ač to zní neuvěřitelně, asi za měsíc jsem ho potkala. Na ulici. Prostě tam byl. A byl skutečný. V bundě, s taškou přes rameno a šel klidně, jako by se nikam nehnal. Zůstala jsem stát a koukala na něho jak u vytržení. Byl to ON.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (58): Po letech jsem potkala lásku z tábora. Osud nás dal vtipně dohromady

Nechtěla jsem ho ztratit

Trvalo minutku, než jsem se vzpamatovala, v hlavě se mi hodilo: „Mám ho oslovit? Co můžu udělat, abych ho zase neztratila?“ A tak jsem ho začala sledovat. Zní to divně, ale nic jiného mě v té chvíli nenapadlo. Nikam nespěchal, tak jsem měla trochu problém s tím, aby mě neviděl. A díky tomu, že nejsem žádný detektiv, jsem ho po chvíli ztratila.

Dalších pár dní jsem nebyla schopná nic dělat, jen pořád chodila kolem místa, kde jsem ho viděla. A doufala, že se zase potkáme. Nakonec se mi podařilo ho znova uvidět; nesl nákup a spěchal. Byla jsem úplně bezradná – oslovit, nebo ne? Měla jsem úplně stažený žaludek, nechápala jsem, co se to se to se mnou děje. Připadala jsem si jako puberťačka – tak jsem byla do něho zblázněná.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Jsem zamilovaná do muže, který přichází a odchází, jak se mu zlíbí. A čím víc mi uniká, tím víc jsem do něho zblázněná

Věřím, že se zas potkáme

A pak jsem to nevydržela. Doběhla jsem ho a: „Promiňte…“ Zvolnil a podíval se na mě docela tvrdě. Zabolelo to, žádná láska v tom nebyla. Ale stejně jsem pokračovala: „Nechci být vlezlá, ale… nepřipomínám vám někoho?“ „Nevím,“ odpověděl a usmál se. A tak jsem si dodala odvahu a potichu pronesla: „Nechcete se mnou zajít na kávu?“ Neodpověděl hned a pak: „Rád bych, ale… jsem zadaný. Nezlobte se. Nebylo by to vhodné.“ Ještě jednou se usmál a šel pryč.

Zůstala jsem stát na chodníku sama. Srdce mi bušilo a do očí se mi draly slzy. A pak jsem šla domů Kde jsem zase byla – sama. Dala jsem si víno a snažila si namluvit, že to přejde, že jsem se jen upnula na hloupý sen. Že to ze mě vyprchá, že se vzpamatuju, že jsem si jen namluvila jakousi pošetilou lásku.

Ale v noci se mi zase o něm zdálo. Stál u mých dveří, držel mě za ruku a šeptal: „Počkej na mě. Přijdu.“

Ráno jsem vstala a první, co jsem udělala, bylo, že jsem šla k jeho domu. Neviděla jsem ho. Nepotkala jsem ho ani další den, ani ten další… Byl skutečný? Nebo se mi to zdálo? Už ani sama nevím – ale ta láska ve mně pořád je. Miluju ho a věřím, že se jednoho dne zase potkáme. A budeme spolu. Navždy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (36): Švagrová se dostala do potíží. Manžel jí půjčil všechny naše úspory a já mám strach, že to přinese velké problémy i nám