Petra (38): Nikdy jsem tě nepřestal milovat, napsal mi první kluk. A já v ten moment ztratila půdu pod nohama

Ozvala se mi moje první velká láska. Píšeme si každý den a já se bráním setkání. Asi bych neodolala, přestože jsem v manželství spokojená a miluju naši rodinu. Jenže nostalgie z minulosti je jako droga.

Martina (58): Po letech jsem potkala lásku z tábora. Osud nás dal vtipně dohromady

Byl to ten typ kluka, co mi rozbušil srdce

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že budu usínat s mobilem v ruce a potají psát zprávy člověku, kterého jsem neviděla od devatenácti, vysmála bych se mu. První lásky jsou krásné, ale většinou zůstanou jen ve vzpomínkách. Čas jim dodá tu romantickou patinu, kterou realita nikdy nemá. Jenže on se najednou ozval. Po patnácti letech ticha. A já zjistila, že všechno, co jsem si myslela, že už mám za sebou, se vrací.

S Mirkem jsme se poznali v maturitním ročníku. Já studovala na zdravotní, on na průmyslovce. Hrál v kapele, měl dlouhé vlasy a oči, ve kterých jste se mohli ztratit. Pro mě tehdy byl ztělesněním svobody – bral mě na koncerty, učil mě jezdit na motorce a psal mi dopisy, i když jsme se viděli skoro každý den. Byla jsem přesvědčená, že spolu zůstaneme navždy.

Jenže přišla vysoká, já se přestěhovala do jiného města a naše cesty se míjely. Rozešli jsme se bez dramat, jen jsme se pomalu přestali vídat. Poslední, co jsem o něm věděla, bylo, že odjel do zahraničí. Pak už po něm nebylo vidu ani slechu a já si žila svůj život. Je ale fakt, že jsem si na něj často vzpomněla.

Kateřina (29): Máma mě připravila o muže, kterého jsem celou dobu milovala. Pravda vyšla najevo až na mém třídním srazu

Pak se ozval a já byla jako omámená

Seděla jsem večer na gauči, děti už spaly a manžel se díval na televizi. Pípnul mi Messenger: „Ahoj, tady Mirek. Pamatuješ si mě?“ Nejdřív jsem si myslela, že si někdo dělá legraci. Ale byla to jeho fotka – vypadal starší, s krátkými vlasy, trochu vrásky kolem očí, ale pořád to byl on.

Začali jsme si psát. Nejdřív opatrně, co kdo dělá, kde kdo žije, ale brzy jsme sklouzli k tomu, co bylo. Když mi napsal: „Víš, že jsem tě asi nikdy nepřestal milovat?“ sevřel se mi žaludek. Najednou se mi vracely obrazy, vůně a zvuky z minulosti. A hlavně ten pocit, že pro někoho znamenám celý svět.

Od té chvíle jsme si psali každý den. Ráno, večer i během práce. Nešlo o nic vyloženě intimního, ale mezi řádky toho zaznělo hodně. Vím, že to je nebezpečné. Nejsem v manželství nešťastná, ale už dlouho jsem necítila tenhle druh vzrušení.

Laura (42): Na firemní školení přišel můj bývalý milenec. Vybavily se mi naše vášnivé noci a chtěla jsem ho zpátky

Vím, že si zahrávám s ohněm, ale nemůžu si pomoct

Mirek se ptal, jestli se nechci sejít. Prý jen na kávu. Nevím, jestli bych odolala, kdybych souhlasila. A právě proto zatím říkám ne. Bojím se, že by se mi zhroutilo všechno, co jsem si vybudovala – rodina, domov a jistota, která je pro mě důležitá.

Ale každou noc, když mi napíše „dobrou“, se přistihnu, že se usmívám. Píšeme si i lechtivější zprávy, kdyby je našel manžel, byl by to průšvih. Možná je to celé jen nostalgie. Možná je to varování, že beru manželství na lehkou váhu. A možná důkaz, že některé city se nikdy úplně neztratí, jen čekají, až je někdo znovu probudí.

Další příběhy ze života →

Adéla (45): Když jsem po letech uviděla bývalého muže, rozbušilo se mi srdce jako dřív. Bojím se ale dalšího zklamání