Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Dana a její manžel měli dobré přátele, se kterým trávili víkendy, dovolené i večery u vína. Čtyři lidé, čtyři duše na jedné vlně. Jenže to, co začalo jako přátelství, se nakonec změnilo v nečekanou výměnu rolí. Včetně citů a postelí.
Nikdy by mě nenapadlo, že si s kamarády prohodíme partnery. Nejprve šlo o celkem nevinnou hru a pak jsme zjistili, že si opravdu víc rozumíme. Zbývalo jen, aby to vzaly dobře i naše děti.
Hned jsme si sedli
S Mirkem jsme byli spolu deset let. Fungovali jsme dobře, nekonalo se žádné drama a máme dvě děti, dům na kraji města. Pohoda, jak se říká. Kdekdo nám záviděl, vztahy kolem nás se rozpadaly jako domky z karet. Když jsme poznali Kláru a Jakuba na výletě s dětmi, sedli jsme si spolu takřka okamžitě. Byli jako naše zrcadlo, také mají dvě děti, jsou to velcí sportovci a jsou manželé třináct let. Začali jsme trávit spoustu času společně. Vzájemně jsme se svěřovali a vznikla mezi námi důvěra.
Poprvé jsem si něčeho zvláštního všimla na jaře. Seděli jsme s Jakubem u vína, Klára uspávala děti a Mirek něco dělal u grilu. Povídali jsme si o hudbě, o snech, o tom, co bychom dělali, kdyby nebyly děti a hypotéky. A najednou jsme se ocitli oba úplně jinde. Nešlo o flirt, spíš o hluboký pohled, který zamrazí v zátylku.
Neřešila jsem to, ale změny se přidávaly. Všimla jsem si, že můj Mirek si začal s Klárou víc povídat. Smáli se spolu jak zběsilí, šli si zaběhat bez nás, protože jsou ranní ptáčata. Viděla jsem, jak se na ni Mirek dívá. Jako kdysi na mě. My dva s Jakubem jsme si pak vyměňovali pohledy, které se nedají vysvětlit. Bylo tam ještě hlubší porozumění, jen prozatím nevyslovené.
Začalo to hrou
Na chalupě jsme jednou zůstali jen my čtyři. Děti u babiček, víno teklo a nálada byla uvolněná. Hráli jsme hru na pravdu. V jednu chvíli padla otázka, a to ode mě: „Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo s někým jiným z naší čtveřice?“ Nastalo ticho. A tím se jasně ukázalo, že ano. Jen jsme si vyměnili pobavené pohledy. Možná jsme svým způsobem byli trochu větší experimentátoři. Ale my jsme si prostě řekli: co kdybychom zkusili být upřímní? Nešlo o jednorázovou výměnu v posteli.
S Jakubem jsme spolu nejdřív jen trávili čas. Šli jsme spolu třeba na výlet nebo do kina, povídali si o všem možném. S Mirkem jsem dál žila, ale něco se mezi námi uvolnilo. Věděla jsem, že se vídá s Klárou. Bylo to absurdní, ale zároveň překvapivě klidné. Věděli jsme, co se děje, a nešlo tudíž o podvádění. S Jakubem jsme si byli blízcí jinak než s Mirkem. Byl jemnější, víc vnímal detaily. Mluvili jsme o věcech, na které s Mirkem nikdy nebyl prostor. Vlastně jsme se k sobě hodili podstatně víc než s manželem.
Uvažovala jsem nad tím, jestli mě na celé věci neláká chuť zakázaného ovoce. Ale asi to bylo mnohem jednodušší. Prostě jsme potkali „ty pravé“. Po několika měsících přišlo rozhodnutí: výměna zůstává. Mirek je s Klárou, kterou zbožňuje, a já s Jakubem. Děti jsme připravili pomalu, opravdu velmi postupně. Nechtěli jsme jim plést hlavu, na to jsme si dali pozor, a dál jsme se vídali všichni pohromadě.
Dopředu bych něco takového možná odsoudila
Bylo to zvláštní. Jedno manželství skončilo, druhé vzniklo. A přitom jsme se pořád znali, vídali a fungovali jako čtyři dospělí, co to prostě zkusili jinak. Když se mě někdo zeptá, jestli bych to udělala znovu, nevím. Není to pro každého a já sama bych asi na cizí výměnu reagovala šokovaně.
Někdy mě stejně napadne, jestli to nebyla jen hra, co přerostla do reality. Ale pak vidím, že jsme upřímní, že děti mají čtyři rodiče, kteří se mají rádi, a že se necítím opuštěná ani podvedená. Cítím se dospělá. A možná i trochu svobodná. Nesvazují mě zastaralé vzorce o tom, jak má vypadat manželství či vztah.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].
