Dominik (37): Kamarádi se mi v hospodě smějí, že jsem šel na mateřskou. Péče o syna mi dala zabrat, ale jsem spokojený

mladý usměvavý muž ve sportovní mikině
Zdroj: Freepik

Dominik se s manželkou domluvil, že až se jim narodí dítě, zůstane na mateřské on. Jeho kamarádi tomu nejdříve nevěřili, pak si z něj začali dělat legraci. Pro Dominika byla péče o malého syna náročnější, než očekával, ale je rád, že s ním může trávit tolik času.

Jana Jánská
Jana Jánská 22. 06. 2025 04:00

Nikdy nezapomenu na výrazy mých kamarádů, když zjistili, že jdu na rodičovskou dovolenou. Nejdřív se ušklíbali a nevěřili tomu. Když jim došlo, že nežertuji, někteří si mě dobírali, že jsem pod pantoflem a nechal jsem se zmanipulovat do přebalování a vaření. Jiní říkali, že je to jen fáze – a že mě to doma brzy přestane bavit.

Přiznávám, že mě to trochu rozhodilo. Jenže s manželkou jsme všechno důkladně promysleli. Dohodli jsme se, že nejlepší bude, když se co nejdřív vrátí do práce a já zůstanu doma se synem. Měla totiž slušný plat a reálnou šanci na povýšení. Já ne...

Péče o miminko není žádná legrace

Když jsme se rozhodli, myslel jsem si, že jsem na to připravený. Manželka mi všechno ukázala – jak přebalit, nakrmit a obléct miminko. Jenže jakmile se za ní zavřely dveře, připadal jsem si stejně bezmocný jako náš syn, kterému byly necelé čtyři měsíce.

Ale někdo se musel sebrat – a byl jsem to já. Ani si nepamatuju, jak jsme ten den přežili. Když se manželka odpoledne vrátila a chtěla ode mě podrobnou zprávu, nebyl jsem schopný říct ani slovo. Usnul jsem, jakmile si převzala dítě.

Pak už to bylo lepší. Pomalu jsme se se synem sehráli. Začal jsem rozeznávat, jaký pláč co znamená. Věděl jsem, kdy je opravdu něco v nepořádku a musím k němu hned, a kdy se jen nudí a chce si hrát.

Samozřejmě jsem se nechtěl úplně odříznout od přátel. S manželkou jsme se domluvili, že dvakrát týdně budu mít večer pro sebe. Jenže ze začátku jsem byl tak vyřízený, že jsem neměl sílu jít na fotbal ani na pivo. Kamarádi mi postupně přestali volat. Došlo mi, že jestli se neseberu, přestanu pro ně existovat. Takže i když jsem byl vyždímaný, občas jsem se donutil vyrazit ven.

Počítal jsem s tím, že vtípky jen tak neskončí. Nechápali, jak mě to může tolik vyčerpávat – vždyť prý celý den jenom piju kafe. Usmál jsem se a řekl: „Pánové, ani netušíte, jaká je to dřina! Někdy je i obyčejný oběd jako výstup na Everest – hlavně když se Max rozhodne namazat si zeleninové pyré nejen na obličej, ale i na stěnu.

Byl jsem u jeho prvních krůčků

Nejhorší nebylo vaření ani přebalování. Nejhorší bylo... hřiště. Tehdy jsem nejvíc cítil, že být chlapem v tomhle prostředí není jednoduché. S ostatními maminkami jsem si prostě nerozuměl. Neporodil jsem, nekojil jsem, a tak na mě často koukaly podezíravě nebo jako na něco nepatřičného.

Na hřišti jsem byl „ten divný chlap“, co se tam nehodí. V hospodě mě kamarádi brali s pobavenou shovívavostí – jako někoho, kdo přebral ženskou roli.

Ale všechno to šlo stranou, když jsem se podíval na malého Maxe. Byl jsem u toho, když se poprvé postavil, když udělal první krůček. Manželka se po návratu z práce vždycky ptala, co nového zvládl. A v jejích očích jsem viděl náznak žárlivosti a lítosti, že u toho nemohla být...

Péče o dítě mě hodně naučila

Časem jsem získal takovou jistotu a zkušenosti, že... mi začalo zbývat trochu času. Když Maxík odpoledne spal, měl jsem chvilku klidu. Nejdřív jsem si užíval kafe a čtení zpráv, ale pak jsem si řekl, že bych ten čas mohl využít líp. Přihlásil jsem se na online kurz angličtiny. Dřív jsem ji ovládal dobře, ale časem jsem hodně zapomněl.

Učení nebylo snadné, ale postupně jsem se do toho dostal. Měsíce ubíhaly, Max rostl a já jsem zvládal jednu jazykovou úroveň za druhou.

Když mu byly tři roky, dali jsme ho do školky. A já? Díky rodičovské jsem nabral nové dovednosti. Když k nám do firmy přijeli zahraniční klienti, šéf si mě zavolal: „Dominiku, ty povedeš jednání.“ A najednou jsem měl na starosti velký projekt.

Všechny ty řeči o tom, že až se vrátím, budu mluvit jen o příkrmech a plenkách, rázem utichly! Jsem šťastný – mám úžasný vztah se synem a věřím, že až vyroste, bude na mě pyšný...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video

Související články

Další články