Facebook
Instagram
Anita je úspěšnou manažerkou, hodně vydělává a po dětech nikdy příliš netoužila. Když jí manžel Michal nabídl, že zůstane s malou Barunkou doma, jeho rozhodnutí jen kvitovala. To však ještě netušila, co se mu honí v hlavě a jak moc to jejich vztah ohrozí.
Víte, budu upřímná. Já nikdy nechtěla děti. A to říkám se vší úctou ke své zdravé roční dceři Barunce, která změnila celý můj svět. Miluji ji nadevšechno na světě.
Sám navrhl, že půjde na rodičovskou
Než se narodila, bylo to jiné. Když kamarádky řešily nad skleničkou vína, že jim tikají biologické hodiny, já přemýšlela nad tím, že mi v práci hoří termín. Rychle jsem se vypracovala na manažerku jedné z největších divizí v naší firmě, řídila jsem bezmála 50 lidí. Byl to pro mě úspěch a necítila jsem, že bych se ho chtěla vzdát. Představa, že odejdu na mateřskou, mě děsila ve snech.
Můj manžel Michal (35) je jiný, rodina pro něj byla odjakživa snem. Bylo jasné, že naše životní priority se trochu liší. „A co kdybych šel na rodičák já? Můžeš se vrátit do práce tak rychle, jak budeš chtít. Víš, jak ti to tělo dovolí. A já budu klidně doma," řekl mi. A mně to přišlo jako skvělý nápad.
Měla jsem bezproblémové těhotenství, malá prospívala a já pracovala do posledního dne před porodem. Když jsem cítila, že už se možná něco začíná dít, rychle jsem ještě posílala e-maily. Ano, takový blázen jsem byla. Někdo by si klepal na čelo. Ale mně je takhle dobře. Dělá mi to radost. Navíc, pochopitelně, vydělávám víc než Michal na pozici marketingového specialisty. I to byl důvod, proč se rozhodl být doma.
Zamiloval jsem se, řekl mi jednoho večera
Nejenže moje finance zajistily rodinu lépe, ale Michal mohl svou práci částečně dělat z domova. Zkrátil si úvazek, čerpal rodičovský příspěvek a já jsem pracovala naplno. Byli jsme šťastní, tolik jsem si to užívali. Alespoň jsem si to myslela. Nevšimla jsem si, že Michal šťastný vůbec není. Vlastně jsem si zjistila až moc pozdě, že se něco děje. Když mi to přišel sám říct.
„Někoho jsem potkal," zněla jeho věta, která byla ranou přímo do srdce. „Koho si jako potkal? Myslela jsem, že se staráš o dceru a ne, že lovíš ženský," vyštěkla jsem. „Prostě jsem se zamiloval. Dlouho jsem o tom přemýšlel, musel jsem ti to říct. Tíží mě svědomí," klopil oči. Vybuchla jsem ve vzteklý smích. „Tak tebe tíží svědomí? Já se tu starám o rodinu, chodím do práce, vydělávám peníze a tebe tíží svědomí, tak si najdeš ženskou? Co jako teď chceš, sbalíš si a půjdeš?" křičela jsem na něj. Pak mi došlo, jak absurdně to zní a kdo u nás doma nosí kalhoty.
Nevyznám se sama v sobě
„Nechápeš, jaký to je, být každý den zavřený. Řeším akorát přebalování, krmení, kdy půjdeme na procházku a jestli máme dost oblečení. Už ani nevím, jestli umím normálně mluvit, nebo jen šišlat," postěžoval si Michal. „Když Barunka usne, ženu se k počítači, abych něco udělal. A takhle je to každý den znovu a znovu. Ty nemáš čas. Chodíš domů v noci," vyčetl mi.
„Přijdu si, že už vůbec nejsem chlap. Peníze nevydělám, s kamarády se nestýkám, nemám čas na koníčky. Nic, jako bych to už nebyl já. Ona mi alespoň dává pocit, že žiju," řekl a zabouchl za sebou dveře.
Od toho rozhovoru už uplynuly tři týdny. Michal spí na gauči. Na mé otázky, jestli odejde, neodpovídá. Neumím si představit, co budu dělat, jak to budeme řešit. V životě bych nedopustila, aby odešel s Barunkou k cizí ženské. Ale já pracuji, jak bych se o ni postarala? Pořád opakuje, že je zamilovaný. Vlastně ani nevím, jestli si přeju, aby zůstal. Stali se z nás snad jen známí... Jaké řešení je vlastně správné?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
