Facebook
Instagram
Bára byla u Vendy vždycky na prvním místě. Byla jeho královnou. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se jim narodila dcera. Venda odsunul Báru na druhou kolej a má oči jen pro malou Sáru.
Manžel Venda se nikdy nestyděl nahlas říct, jak moc si přeje děti, speciálně holčičku. Jeho přání se vyplnilo a já trpím. Přijdu si hrozně za to, co cítím. Obávám se totiž, že žárlím na vlastní dítě.
Vždycky jsem byla u manžela na prvním místě
Vrátím se pár let nazpět. Když jsme s Vendou začínali, měl oči jenom pro mě. Byl ke mně pozorný, věnoval mi veškerý volný čas. Neustále jsme někde byli. Ať už na horské chatě, kde jsme se oddávali milování, nebo na dovolené u moře, kde jsme prožívali nová dobrodružství. Vždycky jsem u Vendy byla na první místě.
Na to si člověk velmi rychle zvykne. Společně s tím si nepřipouští, že by to někdy mohlo změnit. Jenže přesně to se mi stalo. Když jsem Vendovi oznamovala, že jsem těhotná, házel se mnou pomalu do vzduchu, jakou měl radost. ,,A bude to holčička, že jo? Řekni, že to bude holčička,“ toužil po splnění svého velkého snu.
,,To já přeci nevím, ale třeba jo,“ reagovala jsem. Venda se k té myšlence, že to bude holka, nevídaně upnul. Trochu jsem se začala bát, co se stane, když to dopadne jinak. Tyto myšlenky jsem raději zaháněla a doufala, že na ultrazvuku brzy uvidím kávové zrnko. Mně osobně to bylo jedno, přála jsem si to za Vendu.
Nemohl se dočkat prvorozené dcery
Někdo tam nahoře ho má fakt rád. ,,Čekáme holčičku,“ oznamovala jsem radostně manželovi. ,,Já to říkal,“ jásal. Venda byl, co se týkalo zařizování, aktivnější než já. Sháněl všechno možné i nemožné. Neskrýval, jak moc se na děťátko těší. Byla jsem za to ráda, protože najít dnes chlapa, co je rodinný typ, je takřka nemožné.
Během celého těhotenství mě Venda opečovával. Hýčkal si mě jako královnu. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Masíroval mi nohy, uklízel za mě, večer mě drbal na zádech. Pekl pro mě dortíky a vlastně dělal všechno, co jsem si vymyslela. Připadala jsem si velmi milovaná a uctívaná.
Když se blížil porod, Venda byl mojí největší oporou. Zůstával se mnou do poslední chvíle. Na sál už jsem kvůli opatřením musela sama. Porod byl těžký, náročný a bolestivý, ale já věděla, že to stojí zato. Že za těmi dveřmi je chlap, který se na dítě nesmírně těší. Kdybych jen tušila, jak moc se toho změní...
Narození dcery mě odsunulo na druhou kolej
Ve chvíli, kdy si vzal Sáru do ruky, jako by se kolem nich na malý okamžik rozsvítilo světýlko. ,,Už teď tě moc miluju,“ promluvil k ní. Po návratu z porodnice mi hodně pomáhal. Přebaloval, koupal. Když mi nešlo kojení, asistoval i u toho. Podpíral malé hlavičku, pomáhal jí se přisát k prsu.
Ochotně k ní vstával každou noc, mě pomalu vyháněl. Překlenulo se šestinedělí a on měl pořád oči jen pro Sáru. Po třech měsících jsem pro něj stále vzduch. Téměř se mnou nemluví, vše se točí jenom okolo Sáry. Každý den s ní chodí ven, chce s ní i usínat. Na sex nemá pomyšlení. Odstrčil mě na druhou kolej. A já začala žárlit. Na vlastní dítě. Šílené, že?
Nedokážu přenést přes srdce, že je pro něj někdo důležitější než já. Teď je jeho královnou Sára. Možná jsem zralá na doktora, ale možná taky ne. Možná by si měl Venda uvědomit, že jsem stále jeho žena a měl by se mi také věnovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
