Facebook
Instagram
I když jste svoji spřízněnou duši už dávno našli, může se stát, že jednoho dne narazíte na někoho, koho jste milovali před mnoha lety. Takové setkání ve vás může probudit zapomenutou jiskru. Když paní Nataša potkala dávnou lásku, nemohla uvěřit vlastním očím.
Jsem skoro osmnáct let šťastně vdaná. Můj muž Aleš (47) je láska mého života. Když jsme se potkali, okouzlil mě svým dobrým srdcem. Je to ten muž, u kterého víte, že se o něj můžete opřít. Během našeho manželství mi dal dvě krásné děti, které spolu vychováváme. Ještě doteď nemohu uvěřit, jaké jsem měla štěstí, že jsem ho potkala. Ale nebyl to v mém životě jediný muž, do kterého jsem se zamilovala...
Na první lásku jsem nikdy nezapomněla
Když mi bylo šestnáct let, poznala jsem Kryštofa. Byl stejně starý jako já. Hned jsem se do něj zamilovala. Byl neskutečně hezký, chytrý a vtipný, prostě sen každé pubertální holky. Chodili jsme spolu skoro čtyři roky. Myslela jsem si, že jsem narazila na toho pravého, že se vezmeme, budeme mít děti a zestárneme spolu.
Jak to u prvních lásek bývá, byla jsem dost naivní. Nic z toho se nestalo. Když Kryštof odešel na vysokou školu, na mě už neměl vůbec čas. Na prvním místě pro něj byla škola. Bylo jasné, že náš vztah tuhle zkoušku nevydrží. Rozešli jsme se a já ho od té doby neviděla. Moc jsem si však přála Kryštofa aspoň jednou zahlédnout, pořád jsem do něj byla zamilovaná.
Náhoda nás svedla zase dohromady
Před dvěma týdny jsme byli s Alešem na večeři. Děti jsme nechali doma a chtěli jsme si užít krásný romantický večer. Objednali jsme si jídlo a čekali, když v tu chvíli mi někdo zaklepal na rameno. „Ty jsi Nataša viď? Určitě si na mě už nevzpomínáš, ale já jsem Kryštof, moc rád tě vidím,“ řekl mi. „Kryštofe? Jasně, že tě poznávám, vůbec jsi se nezměnil. Nechceš si k nám přisednout?“ odpověděla jsem mu zdvořile.
Kryštof souhlasil. Přisedl si k nám, také si objednal jídlo a povečeřeli jsme spolu. Byl to krásný večer. Moc ráda jsem ho po tolika letech viděla. Byl úplně stejný, jako dřív. Krásný, vtipný a chytrý. Ale ten večer neměl skončit růžově.
Alešovi se večer rozhodně nelíbil
„To sis snad v té restauraci ze mě dělala legraci! Ty jsi tam s ním normálně flirtovala, víš, jak jsem se cítil? Jako pátý kolo u vozu,“ začal na mě řvát Aleš, když jsme se vrátili domů. Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět. Byla jsem v šoku, to opravdu žárlí na mou středoškolskou lásku? Vždyť to vůbec nemá zapotřebí.
Aleš je moje jediná láska. Nikoho jiného k životu nepotřebuji. Měl by si to konečně uvědomit. Možná nebyl úplně nejlepší nápad pozvat Kryštofa v restauraci ke stolu, ale prostě se to už stalo. Aleš by se přes to měl přenést.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
