Facebook
Instagram
Běla se po rozvodu odstěhovala, a to velmi daleko. Chtěla začít znovu. Koupila si menší domek, hned se seznámila se sousedkou a staly se z nich kamarádky. To ale jen do dne, než se Běla zamilovala.
Po rozvodu, který nebyl zrovna lehký, jsem musela udělat razantní změnu. Napadlo mě, že se přestěhuji někam hodně daleko.
Našla jsem si novou kamarádku
Z peněz, které jsem díky rozvodu získala, jsem si koupila malý domeček na Moravě. V práci se mě beztak chtěli zbavit, takže jsem jim ušetřila námahu. Nic mě na místě, kde jsem žila desítky let, nedrželo. Domeček se nacházel v malé vesnici, kde jsem si hodlala najít i zaměstnání. Zdálo se, že mě okolí přijalo velmi přátelsky.
Hlavně sousedka Zuzana (57). Přišla se představit jako jedna z prvních. Už tehdy mi stihla vylíčit celý svůj život. Bylo patrné, že se cítí velmi osamělá. Stejně jako já byla rozvedená a bez dětí. Okolnosti z nás udělaly kamarádky. Chodily jsme spolu do lesa na houby a večery jsme často trávily společně.
Byla jsem ráda, že jsem si našla spřízněnou duši. Nikdo přece nechce být sám. Pomohla mi i s prací. Měla známé v místní samoobsluze. Sice jsem musela na pokladnu, ale byla jsem ráda alespoň za to. Po roce se ovšem stalo něco, s čím jsme já ani moje sousedka nepočítaly. Oslovil mě muž z vedlejší vesnice. Jindřich (58) byl vdovec, který ještě toužil po lásce.
Sousedka z toho měla pramalou radost
Já jsem se ničemu nebránila. Bylo mi s ním dobře a jemu se mnou také. Kdo to celé nesl podstatně hůře, byla Zuzana. „Tak to jsi mě rychle vyměnila,“ houkla jednou přes plot. „Nevyměnila, co to povídáš. Je mi s Jindřichem dobře. Také by sis měla někoho najít,“ vtipkovala jsem.
Z nás s Jindřichem se brzy stal pár. Se sousedkou jsem se snažila nadále stýkat. Ta to ale z neznámého důvodu odmítala. „Nebudu hrát druhé housle. Budeš litovat, že ses ke mně otočila zády,“ pronesla s notnou dávkou nenávisti. Nechala jsem to být.
Den poté se mi udělala velmi ošklivá vyrážka na těle. Původ byl zcela neznámý. Sám doktor si s tím nevěděl rady. „Možná je to ze stresu, berte více vitaminů,“ sdělil mi a poslal mě domů. V práci mi několikrát po sobě neseděla kasa. „Je mi líto, Bělo, ale musím tě propustit,“ řekla jednoho dne vedoucí. Byla jsem bezradná. Někdo to na mě musel narafičit.
Povolala proti mně temné síly
Cestou domů jsem potkala Zuzanu. Velmi zlomyslně se na mě ušklíbla. „Snad tě nevyhodili, má drahá?“ řekla ironicky. Musela v tom mít prsty ona! Vzpomněla jsem si na její nenávistná slova.
Smůla se mi lepila na paty. Doma mi často tekla žlutá zapáchající voda a lezla mi dovnitř všelijaká havěť. Muselo to mít spojitost se Zuzkou. Šla jsem za ní, abych náš vztah urovnala. Dveře byly otevřené, tak jsem drze vešla. Volala jsem její jméno, ale neozývala se. Přitahoval mě zápach nějaké vonné tyčinky. Šla jsem tím směrem. Ocitla jsem v malé temné místnosti, kde stála moje fotka. Všude svíčky, karty a nějaká snad křišťálová koule. Šel z toho strach. Do toho namíchané lektvary.
Zatočila se mi hlava. Nemohla jsem popadnout dech. Rychle jsem odtamtud utekla. Tak ona je čarodějnice! To ona může za moji smůlu. Jindra už dlouho naléhal, ať se k němu nastěhuji. Kývla jsem ještě ten den. Dům pronajímám a Zuzaně se vyhýbám jako čert kříži.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
