​Martin (32): Svatba se blíží a já toužím po své budoucí tchyni. Nejraději bych si vzal ji, ne dceru

Ne vždy musejí být tchyně otravné saně, které vám ničí život. Já se totiž přesvědčil o opaku. Jenže místo těšení se na svou svatbu mám pořádně zamotanou hlavu.

Lucie (32): Tchyně mi dodala odvahu odejít od muže, který se mnou odmítal mít děti

Tchyně, která překonala všechny představy

Když jsem poprvé potkal Terezinu matku, úplně mi to vzalo dech. Vypadala spíš jako její starší sestra. Terezu také porodila velmi mladá, ve dvaceti. Štíhlá, elegantní, vtipná, prostě žena, která ví, co chce. Tereza o ní často mluvila, ale nenapadlo mě, jak moc na mě zapůsobí. Byl jsem naprosto fascinovaný.

„Tohle je moje máma, Helena,“ představila nás Tereza. Jelikož žila delší dobu v zahraničí, neměli jsme možnost se dlouhou dobu potkat. Ale po návratu, když už jsme byli s Terezou zasnoubeni, nadešel konečně čas se potkat. Helena mi podala ruku a usmála se na mě způsobem, který mi málem podrazil nohy.

Už při první větě jsem si uvědomil, že je neuvěřitelně charismatická. I po zbytek oběda jsem na ni koukal jak na svatý obrázek. A vůbec nechápal, co se to děje. Když nám pak Helena nabídla, že nám pomůže s organizací svatby, měl jsem smíšené pocity. Sice ji budu vídat častěji, ale o to víc mě asi bude přitahovat. Musel jsem si přiznat, že mnohem raději bych si za ženu vzal ji. Šílené, já vím.

Karolína (29): Musela jsem tchyni sebrat klíče od bytu, aby pochopila, že náš život už nadále řídit nebude

Nečekané sny a myšlenky mě překvapily

Od toho dne mi Helena nedá spát. Doslova. Zdají se mi o ní sny, a ne zrovna nevinné. Přistihl jsem se, jak si v hlavě přehrávám její slova, gesta, úsměvy. Tereza si všimla, že jsem nějaký roztržitý. „Je všechno v pohodě?“ ptala se mě. „Jo, jasně, jen toho mám teď v práci hodně,“ odpověděl jsem a doufal, že to zní přesvědčivě.

Ale pravda byla jiná. Nešlo o práci ani o stres ze svatby. Šlo o Helenu. Jak se mám soustředit na Terezu, když si představuji její matku? Cítím se jako nejhorší člověk na světě.

Klára (30): Po porodu se k nám nastěhovala tchyně. Místo pomoci mě každý den ponižovala

Nevím, jak svoje touhy zkrotit

Čím víc se blíží svatba, tím víc mě pohlcuje strach. Co když tyhle pocity nezmizí? Co když budu muset Helenu pravidelně vídat na rodinných oslavách, u obědů, o Vánocích? Představa, že se budu celý život potýkat s tímhle pokušením, mě děsí.

„Ty už máš trému ze svatby?“ zeptala se mě nedávno Tereza s úsměvem, když jsem byl zas nějak mimo. „Možná trochu,“ přiznal jsem. Pravda je, že bych chtěl radši utéct. Utéct před touhou a napětím, které visí ve vzduchu. Ale miluji Terezu. Nebo jsem si to aspoň myslel. Teď si nejsem jistý ničím.

Irena (33): Zamilovaná tchyně je jako vyměněná, ale její partner nás všechny dohání k šílenství

Názor vztahové terapeutky

Přitažlivost k budoucí tchyni ještě neznamená, že si Martin bere špatnou ženu. Měl by ale zbystřit.

Martinův příběh je nezvyklý, ale z psychologického hlediska otevírá několik zajímavých témat: nečekanou přitažlivost, idealizaci druhého člověka i pochybnosti, které se mohou objevit těsně před zásadním životním rozhodnutím.

Především je důležité rozlišit mezi tím, co člověk cítí, co si představuje a jak se skutečně chová. Přitažlivost si nevybíráme vždy vědomě. Někdy nás někdo okouzlí, aniž bychom to plánovali nebo tomu dokázali zabránit. Může nás zaujmout vzhledem, hlasem, sebejistotou, humorem nebo způsobem, jakým s námi komunikuje. To samo o sobě ještě není zrada partnerky ani důkaz, že ji nemilujeme.

Za své pocity nemusíme nést stejnou odpovědnost jako za své jednání. Martin se nemusí trestat za to, že ho Helena přitahuje. Odpovídá ale za to, jak s touto přitažlivostí naloží, zda začne její blízkost cíleně vyhledávat, podporovat fantazie, vytvářet tajemství nebo překračovat hranice, které by mohly zranit jeho snoubenku.

Zajímavé je, že Martin Helenu popisuje téměř jako dokonalou ženu. Je krásná, elegantní, vtipná, sebevědomá a charismatická. Přitom ji zná jen omezeně. Zatím s ní nemusel řešit každodenní starosti, neshody, únavu ani běžné partnerské kompromisy. Je proto možné, že ho nepřitahuje pouze Helena jako konkrétní člověk, ale také představa, kterou si o ní vytvořil.

Člověk, kterého téměř neznáme, má velký prostor stát se v našich představách ideálem. Nevidíme jeho slabiny, protože s ním nesdílíme každodenní život. Právě proto může být taková přitažlivost intenzivní – není zatížená realitou běžného soužití. Martin možná neporovnává dvě skutečné ženy, ale svou snoubenku, kterou zná se všemi jejími stránkami, s idealizovanou představou její matky.

To ovšem neznamená, že jeho pocity jsou nutně povrchní nebo že nemohou odhalovat něco důležitého. Helena v něm může probouzet vlastnosti, které ho přitahují a které by si přál více zažívat i ve svém partnerském vztahu. Může to být elegance, nadhled, sebejistota, způsob komunikace nebo určitá životní zralost. Stojí za to, aby se Martin zamyslel, co přesně ho na Heleně tolik fascinuje a zda mu některé z těchto kvalit v současném vztahu chybějí. Ne proto, aby je začal vyžadovat od Terezy, ale aby lépe porozuměl sobě a svým představám o partnerství.

Důležitou otázkou je také načasování. Martinovy pocity se objevily v době, kdy se blíží svatba, tedy v okamžiku, kdy se vztah mění z partnerského závazku v zásadní životní rozhodnutí. Před svatbou se někdy objevují pochybnosti, úzkost nebo potřeba znovu si ověřit, zda jsme si vybrali správně. U někoho jde o běžnou nervozitu, u jiného o upozornění, že potřebuje některé otázky ještě promyslet. Samotná přitažlivost k jiné ženě ale není spolehlivým ukazatelem toho, zda je člověk připravený na manželství.

Martin by proto neměl automaticky rušit svatbu jen proto, že ho okouzlila Helena. Stejně tak by ale neměl své pochybnosti zahnat do kouta a doufat, že po obřadu samy zmizí. Měl by si položit zásadnější otázky: Chci si Terezu vzít proto, že s ní skutečně toužím sdílet život? Znám ji a přijímám ji jako skutečného člověka, nejen jako partnerku pro určitou životní etapu? Těším se na naše společné stáří, na každodennost i na to, že spolu budeme řešit náročné situace? Nebo mě do svatby žene spíše zvyk, očekávání okolí a představa, že už jsme přece tak daleko?

Pokud Martin zjistí, že si Terezu opravdu chce vzít, může své okouzlení Helenou vnímat jako přechodnou zkušenost, která nemusí rozhodovat o jeho budoucnosti. Pomoci mu může i určitý odstup: nepodporovat zbytečně intimní situace s Helenou, nevyhledávat její pozornost a nepřikrmovat své fantazie neustálým přehráváním společných setkání. Potlačování každé myšlenky totiž často vede k tomu, že se jí člověk zabývá ještě více. Užitečnější je přitažlivost si přiznat, nepřikládat jí automaticky hlubší význam a vědomě se rozhodovat podle toho, na čem mu skutečně záleží.

Pokud však zjistí, že jeho pochybnosti o Tereze existovaly už před setkáním s Helenou nebo že si svatbou není jistý z hlubších důvodů, měl by se jim věnovat ještě před svatbou. Odložit obřad je nepříjemné, ale může to být zodpovědnější než vstoupit do manželství s vážnými pochybnostmi, které člověk odmítá řešit.

A co říct Tereze? Martin nemusí nutně sdělovat každý svůj sen nebo každou fantazii. Upřímnost ve vztahu neznamená povinnost předávat partnerovi každou myšlenku bez ohledu na její význam a dopad. Pokud ale jeho nejistota skutečně souvisí s tím, zda se chce oženit, měl by s Terezou otevřeně mluvit o svých pochybnostech a potřebě si rozhodnutí ujasnit. Neměl by ji nechat plánovat společnou budoucnost, zatímco sám vnitřně zvažuje, zda z ní neutéct.

Zamilovat se do představy jiné ženy není totéž jako přestat milovat svou partnerku. Ale pokud nás přitažlivost k někomu jinému přiměje pochybovat o zásadním životním rozhodnutí, stojí za to se zastavit a zjistit proč.

Martinovým úkolem není za každou cenu zkrotit svou touhu ani se okamžitě rozhodnout mezi dvěma ženami. Potřebuje především rozlišit okouzlení od skutečné kompatibility, fantazii od reality a strach ze závazku od opravdových pochybností o vztahu. Teprve potom může odpovědně rozhodnout, zda chce Terezu za manželku.

Protože manželství není volba člověka, který nás v danou chvíli nejvíce fascinuje. Je to rozhodnutí, s kým chceme skutečně žít i poté, co prvotní okouzlení pomine.

Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].