Do svého bytu na okraji Prahy pozval magazín Lifee.cz a jeho pořad Vítejte! pětinásobný účastník StarDance a taneční mistr Marek Dědík. Krátce střižený sympaťák se pochlubil nejen manželkou Terezou, která také aktivně tancovala, ale i stylovým nábytkem a nádherně upravenou terasou, na níž s oblibou tráví volný čas.
Půdorys Markova bytu je atypický, a tak si manželé Dědíkovi museli většinu nábytku nechat vyrobit na zakázku. „Třeba jídelní stůl nebo tyhle prosklené železné dveře. To jsou takové monumenty našeho bytu a řešili jsme je opravdu dlouho,“ pochlubil se ve videoreportáži třiačtyřicetiletý tanečník, který soutěží StarDance provedl například Veroniku Žilkovou (65) nebo Pavlu Tomicovou (64) a naposledy se pokoušel dosáhnout na nejvyšší vavříny s farářkou Martinou Viktorií Kopeckou (40).
Ze všech místností má ale nejraději právě terasu, kde vedle pohodlné sedačky a nezbytného grilu najdete hotovou zelenou džungli. K té má Marek jako kluk z vesnice velmi silný vztah.
Marek Dědík nejraději odpočívá na terase
Jak dlouho tady bydlíte?
Už šest let. Postupně jsme si byt předělali k obrazu svému a teď se nacházíme ve druhé oáze klidu, na terase.
Je tady strašně útulno a příjemno, takže chápu, že je to tvoje oblíbené místo.
Ano, je to mé oblíbené místo, ale samozřejmě, aby to takhle vypadalo, musí se na tom pracovat. Každá rostlina, co tady je, se musí zalévat. Někdy se to nepodaří, někdy ne, takže ji pak musíme vyměnit. Správcem balkonu jsem spíše já. Já se o něj starám, já nakupuji... Ježíš, to zní strašně, já, já, já!
Jenom se pochlub! Já se tě právě chtěla zeptat, kdo se o to stará, protože je to tady krásně vyňuňaný.
Design těch polštářků je tedy práce mé ženy. Já sem nosím hlínu. Jsem kluk z vesnice, od malička jsem pracoval na zahradě a teď, jak žiju v bytě, jsem si musel najít něco, kde se budu realizovat. Také jsem to tu musel vymalovat a ty kastlíky tu také nebyly. Ty jsem musel napevno přišroubovat, když přijde nějaký hurikán, aby to celé nespadlo. Už to tady máme asi třetím rokem a zatím to drží.
Ty jsi říkal, že už tu nějaký ten pátek bydlíte, kde jste žili předtím?
Předtím jsme bydleli v Braníku, kde máme taneční školu. Tam jsme měli menší byt 3+kk, tady je to 4+kk, takže mnohem větší. Kluci mají svůj pokojíček a máme i pokoj pro hosty, když přijedou babičky, tchyně, atd.
Co vás přivedlo na tohle místo? Vybrali jste si ho podle nějakých kritérií?
Lokalitu jsme úplně neřešili, ale je to taková vesnice v městě. Jsme na kraji Prahy, máme kousek park, je tady klid, nejsou tu parkovací zóny... A pak nás očaroval byt samotný, protože má atypické rozměry, stěny nejsou čtvercové ani obdélníkové. A jak jsem malý vzrůstem, tak se mi líbí vysoké stropy. Tyhle mají přes tři metry, takže to mě také dostalo. Mám rád prostor. Na druhé straně, když sem něco pořizujeme, je to problém. Všechno musí být atypické, takže spoustu věcí necháváme vyrobit na zakázku.
Výstava trofejí Marka Dědíka
My se ještě podíváme do dalších pokojů, ale co mě zaujalo, jsou ty poháry, protože tady je jedna místnost plná pohárů, a fakt velkých pohárů, které jsem snad nikdy neviděla. Máš je tady všechny, nebo jsou některé schované?
Mám tu skoro všechny. I medaile. Ty největší poháry jsou v obýváku. Ono co s nimi? Někdo je vyhazuje nebo schovává do garáže, což mi přijde škoda. Já dlouhá léta profesionálně tančil, takže pro mě mají určitý význam. Jsou tam poháry z mistrovství České republiky, Slovenska nebo ze zahraničních soutěží a je to hezká vzpomínka. Vždycky, když jdu kolem, tak se mi to trošku vybaví.
Říkala jsem si, jestli nemáš třeba k některému speciální vztah?
Výjimečný vztah mám, zase to asi bude znít megalomansky, k těm velkým, protože jsou neskutečné. Hodnotnější jsou tedy možná ty z mistrovství, které bývají menší, ale ty velké mě fascinují. Podle mě patří k velkému sportu. Třeba v tenise vyhrávají obrovské poháry, tak mi díky nim přišlo, že ten náš sport je na stejné úrovni.
Marek Dědík o zařizování atypického bytu
Kdo se stará o terasu, jsme probrali, ale jak jste to měli se zařizováním bytu? Domlouvali jste se s Terkou, kdo co udělá, nebo to byla víc tvoje práce, Marku? Protože váš byt je opravdu krásný. Máte to designově propracované, úplně vyňuňané, jak jste si to rozdělili?
Tereza: Většinou se domlouváme předem, ale když se nám něco líbí, tak si to navzájem pošleme a říkáme si: „Tohle by se sem hodilo.“ Je to společná práce.
Marek: Ten byt, jak už jsem říkal, jsme museli trochu předělat i dispozičně. Proto jsou tady kousky vyrobené na zakázku, třeba jídelní stůl nebo tyhle prosklené železné dveře. To jsou monumenty našeho bytu a řešili jsme je opravdu dlouho. My jsme takoví, že nic neděláme hned. A nejhorší je, když Terka najde něco jiného a píše: „A nemohli bysme to udělat takhle?“ To pak začíná další nekonečný kolotoč. Ale musím říct, že jsme zatím vždycky došli k nějaké shodě.
Kuchyně je také nádherná. Mně se moc líbí ta barva, taková netypická. Ta je také na zakázku?
Marek: To je Terezčino království, ona vždycky chtěla velkou kuchyň.
Tereza: Já chtěla velkou kuchyň s ostrůvkem. A chtěla jsem ji mít propojenou s obývacím prostorem, abychom byli všichni pohromadě. Ať to není jako u nás doma kdysi. To byla kuchyň jinde, obývák jinde, máma vařila a vlastně s námi nebyla.
Marek: My jsme chtěli propojit i jídelnu s obývákem. Když přijde návštěva, ostrůvek slouží jako bar a sem se může chodit, sednout si tu a je příjemné, jak se sem všichni vlezeme.
Terko, chtěla jsi velkou kuchyň, protože tě baví vařit?
Tereza: Ano.
Marek: Já jsem říkal, vzrůstem malí, ale kuchyň máme velkou. Když byli kluci menší (Dědíkovi mají dva syny – devítiletého Bertrama a šestiletého Doriana – pozn. red.), tak kolem ní běhali, takže ji využili i k tréninku.
Tančíme spolu jen u vánočního stromečku, říká Terka
Dva tanečníci v jedné domácnosti, jak to vypadá? Tančíte tady spolu večer nebo si o tanci povídáte?
Marek: Tanec je pořád téma. Tím, že Terezka kdysi tancovala, spolu řešíme věci ohledně taneční školy nebo tance, i kurzy, a máme takovou tradici, že si vždycky na Vánoce spolu všichni zatančíme.
Tereza: Kolem vánočního stromečku, i s klukama.
Tak to jsem zvědavá, jestli kluci něco umí.
Tereza: Ten starší je chameleon. Ať ho dáte na jakýkoliv sport nebo na zpívání, zvládne všechno. Ten druhý je zpěvem po Márovi...
Marek: Takže operní pěvec.
Tereza: Takže ne. Ale slyší hudbu, umí se hýbat, jen když se jich kdokoliv zeptá, jestli budou tančit, tak odpověď je ne. A to jsme je nebrali s sebou na tréninky, jako někteří rodiče tanečníci. Ale třeba to ještě přijde, Mára začal tančit ve 12 letech, že jo.
Co dalšího uvidíte ve videoreportáži z bytu Marka Dědíka?
- Obývací pokoj s obřím gaučem
- Kuchyň s barovým pultem a zlatými doplňky
- Terasu, kde Marek rád odpočívá
- Obrovské trofeje, které Marek získal na soutěžích
- Taneční studio, jež Marek považuje za svůj druhý domov
Na byt Marka Dědíka a jeho taneční studio se můžete podívat i v naší fotogalerii.









