
Před narozením dcery byla Bára elegantní ženou. Mateřství ji však pohltilo natolik, že úplně zapomněla na vlastní potřeby a její svět se smrskl na nákupy dětského oblečení. Když už ji manžel nemohl vidět v triku s dírou, dal jí jasné ultimátum a poslal ji s kreditkou do nákupního centra. Vrátit se ke svému starému já však bylo těžší, než si myslela.
Vůbec se nepoznávám. Já, která jsem vždycky byla upravená a elegantní, dnes vypadám zanedbaně. Před narozením Majdy bych nevyšla bez líčení ani pro rohlíky do večerky na rohu. Moje skříň praskala ve švech a muži se za mnou na ulici otáčeli. I když jsem poznala Tomáše, pořád jsem o sebe dbala. Společně jsme běhali, jezdili na kole a já měla postavu snů. V těhotenství jsem se jen smála kamarádkám, které mi radily koupit si legíny na gumu. „Třeba už neshodím a těhotenské šaty budou můj nový standard,“ vtipkovala jsem tehdy, i když jsem v hloubi duše věřila, že budu jako ty dokonalé matky z Instagramu, které jsou pár hodin po porodu fit.
Důležité bylo jen dětské oblečení
Jakmile se Majda narodila, móda i postava šly stranou. Stala se ze mě přesně ta matka, které se dřív všichni smáli – neviděla jsem nic než své dítě. Zatímco dřív jsem hodiny trávila v oddělení parfémů a kosmetiky, teď mě zajímaly jen dupačky a hračky.
Komoda naší dcerky přetékala věcmi, které ani nestihla unosit. Tomášovi se to přestalo líbit a stále častěji mi vyčítal, že malou rozmazlujeme a že obě babičky stejně nosí oblečení po tunách. „Kdy sis naposledy koupila něco ty?“ ptal se mě řečnicky. Já však byla pyšná jen na to, jak krásně vypadá Majda v těch svých kytičkovaných šatičkách, a na sebe jsem úplně zapomněla.
Zapomněla jsem na sebe
Tomáš si našel novou práci v kanceláři, kde musel vypadat reprezentativně. Byla jsem na něj pyšná a s radostí mu vybírala košile a kravaty, zatímco jsem s kočárkem brázdila obchody. Nevšimla jsem si ale, že z toho idylického obrázku trochu vyčnívám. Zlom přišel v parku, když jsme potkali jeho kolegyni Gábinu. Byla to krásná, upravená žena v elegantních šatech a na podpatcích. Chtěla jsem se jít pozdravit, ale Tomáš mě neochotně táhl pryč se slovy, že se vídají v práci denně. Doma jsem se pak podívala do zrcadla a polil mě stud. Měla jsem na sobě triko s dírou na břiše, o které jsem věděla, ale prostě jsem ji v tom shonu ignorovala.
Když jsem to pak se smíchem vyprávěla Tomášovi, netvářil se pobaveně. Odložil knihu a vážně se mě zeptal, kdy jsem byla naposledy u kadeřníka nebo si koupila něco nového. Řekl mi, že se pro rodinu až příliš obětuju a že už si ani spolu nepovídáme ani nečteme knížky. „Dostal jsem odměnu za projekt, je to šest tisíc navíc a chci, abys je utratila jen za sebe,“ prohlásil rázně a zakázal mi jakékoli výmluvy. Slíbil, že Majdu pohlídá, a já s jeho kartou v kapse vyrazila do nákupního centra.
Manžel se zlobil
Vstoupila jsem do obchodů, které jsem dřív milovala, ale najednou mi všechno přišlo zbytečně drahé. Nad halenkou za šest set korun jsem kroutila hlavou, protože za tu cenu bych měla dvoje krásné šatičky pro malou. „Přece nedám tolik peněz za džíny, to raději koupím Tomášovi novou košili,“ říkala jsem si v duchu. Nakonec jsem se vrátila domů s jednou obyčejnou košilkou ve slevě a taškou plnou věcí pro dceru. Tomáš byl v šoku a poprvé na mě zvýšil hlas, že mi to mateřství už vážně vlezlo na mozek.
Vyčetl mi, že se mnou není řeč o ničem jiném než o plínkách, kašičkách a prvních zubech. Stěžoval si, že nechci malou nechat ani na hodinu babičkám a že se na ni raději dívám, jak spí, než abychom si spolu pustili film. Rozplakala jsem se, protože jsem se jen snažila být ta nejlepší máma, ale on mě objal a nechal mě vykřičet do své košile. Druhý den jsem odvezla Majdu k babičce a jela nakupovat znovu. Utratila jsem tolik, že by to dřív s Tomášem seklo, ale teď se jen usmál. A co bylo hlavní – žádná z těch věcí nebyla růžová ani v dětské velikosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




