Anna (28): Manžel si myslí, že péče o dítě je brnkačka. Tak jsme si na jeden den prohodili role

Rodinné příběhy: Manžel si myslí, že péče o dítě je brnkačka. Tak jsme si na jeden den prohodili role
Zdroj: Freepik

Anna už měla dost stížností svého manžela, který si myslel, že mateřská dovolená je opravdová dovolená. Nabídla mu, že si to na jeden den vymění. Ona si dopřála relax, jemu dala péče o malou dceru pořádně zabrat.

Jana Jánská
Jana Jánská 06. 05. 2025 17:00

Muži dokážou být neskutečně sobečtí! Myslí si, že když chodí do práce, zaslouží si modré z nebe. Nechápou, že péče o malé dítě člověka vyčerpá víc než fyzická dřina. Vy, co máte děti, mi určitě dáte za pravdu. Zatímco sotva stojím na nohou, můj muž mě obviňuje, že přeháním. „Z čeho můžeš být tak unavená? Z přebalování?“ ptal se. Nedokázal pochopit, jak těžké to je, když se žena stará o miminko a zároveň má na krku domácnost.

Manžel mě naštval

Jsem ráda, že jsi doma,“ přivítala jsem manžela, když se jednoho dne vrátil z práce. „Pohlídej malou, podívám se do trouby na maso.

Cože? Večeře ještě není hotová?“ řekl nespokojeně.

A kdy bych to jako stihla? Starat se o dítě je práce na plný úvazek. A k tomu jsem ještě prala.

To je neuvěřitelný! Člověk přijde unavenej a hladovej z práce... a teď tohle. Kdy bude večeře?

O co ti jde?

O to, že celý den jen sedíš doma s malou. To přece není žádná dřina. Mohla bys aspoň zvládnout večeři.

Žádná dřina? Já nemám ani chvilku pro sebe a ještě mám poslouchat tvoje výčitky?

Zasmál se, což mě vytočilo ještě víc. „Myslíš, že bys to zvládl líp?

No jasně! Péče o dítě je přece brnkačka. Jak tě znám... určitě jsi půl dne spala s malou. Teď předstíráš únavu, protože máš špatný svědomí.

Prý se potřebuje vyspat

Svého manžela miluju, ale občas je to fakt blbec. Hlavně když má hlad. Muži nemají ani tušení, jak těžká je role mámy, zvlášť v prvních měsících po porodu. Myslí si, že mimina celý den prospí a my máme dost času na úklid, vaření a péči o sebe.

Naše Anička je miláček, ale občas se mění v ďáblíka. „Teď jsi na řadě ty,“ řekla jsem manželovi v noci, když jsem přes chůvičku zaslechla její pláč.

Na to zapomeň. Byl jsem celej den v práci a potřebuju se vyspat.

Vždyť zítra je sobota. Můžeš spát déle.

Ani nápad. Ty ses celej den válela s malou...“ dodal a otočil se ke mně zády.

Neměla jsem na výběr, musela jsem vstát. Navíc bych už beztak nezabrala. Rozčílil mě. Přebalila jsem Aničku a ona za chvíli znovu usnula. Seděla jsem u ní a přemýšlela. Jak mu mám vysvětlit, že péče o dítě není jen tak? A pak jsem dostala nápad...

Přenechala jsem mu péči o dceru

Pořád si myslíš, že starat se o miminko je brnkačka?“ zeptala jsem se druhý den ráno.

Samozřejmě. Na přebalování přece nic není,“ odpověděl samolibě.

Tak si to vyměníme.

Co tím myslíš?“ zamrkal nechápavě.

Udělám si volný den a ty se budeš starat o malou.

Nedělej si ze mě legraci,“ odfrkl. „Co tím chceš dokázat?

Snad se nebojíš... Tušila jsem, že jen tak plácáš a ve skutečnosti jsi bačkora.

Já? Bačkora? No tak jo. Výzvu přijímám.

Šlo to snáz, než jsem čekala. Stačilo lehce popíchnout jeho ego. Možná to zní, jako bych riskovala dceřino pohodlí jen kvůli své pravdě, ale není to tak. Můj manžel je sice občas na pěst, ale jako táta je bezvadný. Domluvili jsme se, že si zajdu na procházku, dám si někde dobrý oběd a možná skočím do kina. A on zatím převezme moje povinnosti.

Péče o dítě mu dala zabrat

V hlavě jsem ale pořád měla naši malou. „Jak to zvládáte?“ napsala jsem manželovi, když jsem byla z domu pryč asi hodinu. Odpověď přišla až po půlhodině: „Všechno pod kontrolou.“ Jasně. Kdyby neměl plné ruce práce, napsal by hned.

Domů jsem dorazila kolem půl páté. V bytě mě čekal výjev jak po tajfunu. Všude bylo rozházené prádlo, v obýváku se válely pleny (naštěstí čisté). Malá brečela a on jí zpíval ukolébavku. Ani si nevšiml, že jsem doma. „Dej mi ji,“ řekla jsem s úsměvem a vzala jsem si Aničku do náruče. Uspala jsem ji za pět minut.

Manžel vypadal, jako kdyby ho přejel náklaďák. Jasně, bylo toho na něj moc. Neměla bych ho litovat. Spíše jsem cítila zadostiučinění. Konečně na vlastní kůži zažil, že starat se o dítě je stejně vyčerpávající jako makat na plný úvazek. Rozhodla jsem se tuhle roli dohrát do konce. „Večeře ještě není hotová?“ zeptala jsem se tónem, jaký nedávno použil on.

To jako vážně? A kdy jsem ji měl uvařit?“ bránil se.

Nevím a nezajímá mě to,“ řekla jsem vážně. „Vrátila jsem se domů, jsem unavená a hladová. Chci se najíst.

Víš vůbec, co všechno jsem dneska dělal?“ zeptal se téměř plačtivě.

Chtěla jsem ještě chvíli předstírat, že jsem ledová královna, ale neudržela jsem se a musela jsem se smát. Díval se na mě a na unaveném obličeji se mu objevil náznak úsměvu. Bylo mi jasné, že už mě nebude kritizovat, když nestihnu včas udělat večeři. Protože kdyby to zkusil, ráda si s ním opět prohodím role...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

Související články

Další články