Míša (24): Jestli si máma nenajde rychle chlapa, zblázním se. Stará se o mě jako o batole

S mámou jsme si byly vždycky blízké. Nikdy nebyla typ rodiče, který by mě extra dusil nebo neustále komandoval. Jenže před půl rokem se rozešla s přítelem, s nímž byla skoro šest let, a od té doby mám pocit, že se celý její život smrskl jen na mě. Nejdřív jsem ji litovala a snažila se s ní trávit hodně času. Po večerech často plakala, neustále jsem poslouchala, jak zůstane sama, že si o ni v jejím věku už nikdo neopře ani kolo a podobně. Nepoznávala jsem ji. Postupně se však její smutek proměnil v něco mnohem horšího. Začala mě kontrolovat a opečovávat jako malé dítě. Bohužel stále bydlíme spolu...

Vanda (40): Matka mě neustále kontroluje a vychovává jako malé dítě. Musela jsem jí konečně nastavit hranice

Máma řeší každý můj krok

Dřív jsme se doma normálně míjely. Každá měla svůj program, své přátele. Teď sotva přijdu z práce, spustí: „Kde jsi byla tak dlouho?“ nebo „Nejez tolik studeného, nastydneš.“ Zpočátku mi to přišlo skoro roztomilé, ale dneska z toho šílím. Když si večer sednu do pokoje a zavřu dveře, za chvíli zaklepe. „Nejsi smutná?“ ptá se každou chvíli.

Nejhorší jsou víkendy. Jakmile řeknu, že odjíždím, skoro se urazí. „Tak já budu zase sama doma,“ pronese ublíženým hlasem. Když jí nezvednu telefon, je mi schopná volat klidně desetkrát. „Měla jsem prostě strach, jestli se ti něco nestalo,“ vysvětluje pak. Kamarádky už si ze mě dělají legraci, mámě říkají „stíhačka“.

Agáta (32): Můj objev přivedl na první rande svou matku a začal hotový výslech

Chová se ke mně jako k dítěti

Poslední týdny je to ještě horší. Máma mi čistí boty, žehlí puky na kalhotách, pere spodní prádlo… Neustále ji žádám, aby to nedělala. Ignoruje mě. Novinkou je, že mi snad po deseti letech chystá svačiny do školy – na vysokou! Nedávno jsem přišla domů a našla na stole nakrájené ovoce, i kuličky hroznového vína byly napůlené! „Musíš jíst vitamíny a dobře kousej,“ řekla úplně vážně. Chtělo se mi řvát i smát zároveň.

Když jsem jí pak naznačila, že už je toho moc, rozbrečela se. „Já se jen bojím, že tě ztratím,“ řekla mi. Na chvíli jsem měla výčitky. Mám mamku ráda. Vím, že je po rozchodu osamělá a nešťastná. Navíc prochází menopauzou, kterou nemá úplně jednoduchou. Ale přesto všechno odmítám být smyslem jejího života.

Aleš (55): Chci, aby moje třicetiletá dcera konečně dospěla. Přestal jsem ji živit a musela odejít z mého bytu

Odstěhovat se teď bohužel nemohu

Každý mi radí jediné: odstěhuj se. Jenže to není tak jednoduché. Pořád studuji vysokou školu a pracuji jen brigádně, takže pronájem si teď dovolit nemohu. Táta na mě stále platí alimenty a pro mámu jsou ty peníze dost důležité. Ještě tři roky bude splácet hypotéku a bez nich by všechno neutáhla. Navíc mám pocit, že kdybych odešla právě teď, úplně by se sesypala. Nejlepším řešením by bylo, kdyby si našla chlapa!

Ne nutně novou velkou lásku, ale někoho, s kým by šla na večeři, do kina nebo jen na procházku. Někoho, komu by večer psala zprávy místo mě. Jenže místo toho sedí celé večery doma, vaří mi oblíbená jídla a kontroluje, jestli jsem si vzala vitamíny. Je mi jí líto, ale zároveň mě šíleně štve. Přestávám mít chuť chodit domů, raději zůstávám déle ve škole nebo na brigádě. Jenže pak mám zase výčitky, že ji nechávám samotnou. Je to neřešitelné.

Alena (34): Kvůli mámě jsem se vrátila domů. Ona mi pak zničila můj největší sen

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].