Pavel (37): Svého malého syna miluji, ale chybí mi svoboda, klid a pivo s kamarády

S Klárou jsme spolu téměř deset let. Už od začátku našeho vztahu dávala najevo, že touží po rodině. Těšilo mě, že ji chce založit právě se mnou, ale já jsem se na roli otce stejně moc necítil. Nechtěl jsem tak obrovský závazek. Chtěl jsem si dál užívat svobody, ne řešit plenky a dětské nemoci. Klára to sice chápala, ale celé ty roky mi to jemně připomínala. Nadšeně se rozplývala nad dětmi našich přátel a nahlížela do každého kočárku. „Proč jí to miminko prostě nedopřeješ?“ slýchal jsem ze všech stran. A tak jsem nakonec podlehl.

Viktor (39): Chtěl jsem být dokonalý otec. Po nedávné epizodě se synem jsem přišel na to, jaká to byla hloupost

Stal jsem se otcem

Zhruba před rokem a půl jsme se začali pokoušet o miminko. Netrvalo dlouho a na těhotenském testu se objevily dvě čárky. A pak přišel na svět Matěj. Musím přiznat, že jsem se na syna upřímně těšil. Nemohl jsem se dočkat, až ho uvidím. Představoval jsem si, jak mu jednou předám všechno, co mě naučil můj otec. Jak půjdeme na první fotbal nebo na koncert.

Moje představy o otcovství byly hodně naivní. V myšlenkách jsem totiž poskočil o několik let dopředu. Teď nás čekala realita s ubrečeným novorozencem. Matěj rozhodně není spící andílek. Jeho křik je pronikavý a mám pocit, že nikdy nekončí. V noci se budí téměř každou hodinu a já jsem na pokraji sil. Je to peklo. Vím, že hlavní tíha leží na Kláře a všichni se ptají, jak to zvládá ona. Ale co já? I pro mě je to nesmírně náročné.

Jan (60 let): Celý život jsem dřel, aby synovi nic nechybělo. Teprve dnes chápu, že jsem se mu měl víc věnovat

Možná jsem špatný táta

V posilovně jsem nebyl celé měsíce a na pivo s kamarády můžu rovnou zapomenout. Nic z toho se nedá stihnout, protože malý si vyžaduje veškerý můj volný čas. Mám ho rád, ale po jeho narození se mi život obrátil o sto osmdesát stupňů. Dochází mi, že jsem na roli otce nebyl vůbec připravený.

Často přistihnu, jak vzpomínám na dobu, než přišel na svět. Tehdy jsme si s Klárou užívali, měli čas jen pro sebe a mohli jsme dělat, cokoliv nás napadlo. Abych byl upřímný, neskutečně mi to chybí. Někdy bych dal cokoliv za to, abych se mohl vrátit zpátky v čase, kdy jsme byli sami. Znamená to, že jsem špatný otec?

Další příběhy ze života →

Karel (50): Po narození syna jsem musel skousnout jednu překvapivou věc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].