Marek (30): Na pohřbu kamaráda jsem potkal bývalou přítelkyni. Její syn jako by mi z oka vypadl

Do rodného města se vracím málokdy. Přijel jsem na pohřeb Tomáše, mého kamaráda z dětství, který se zabil na motorce. Na hřbitově jsem si mezi známými tvářemi připadal jako host, jako by se můj skutečný život odehrával někde jinde. Když obřad skončil, zahlédl jsem Martu. Stála opodál a držela za ruku malého chlapce. Kluk se na mě na vteřinku podíval. Připadalo mi, že jeho oči znám až moc dobře.

Viktor (33): Potkal jsem svou bývalou s dítětem a došlo mi, že by mohlo být moje. Nevím, jak se zachovat

Nevěděl jsem, že mám syna

S Martou jsem chodil jen krátce, než jsem odešel za prací do jiného města. Tehdy jsem si namlouval, že je fér nic jí neslibovat. Téměř tři roky jsme spolu nemluvili.

Po pohřbu jsem jí napsal zprávu a pozval ji na schůzku. Sešli jsme se v parku u řeky na lavičkách, které byly příliš daleko od sebe. Mluvil jsem o banalitách, abych zaplnil to tíživé prázdno mezi námi, dokud mě Marta nezastavila. „Jestli se chceš na něco zeptat, zeptej se přímo. Nekličkuj tolik,“ řekla tiše.

Pak vytáhla z kabelky fotografii a mlčky mi ji podala. Byl na ní ten kluk. „To je tvůj syn. Narodil se osm měsíců po tvém odjezdu,“ pronesla klidně. Když jsem se rozčíleně zeptal, proč mi to neřekla dřív, podívala se na mě stejně klidně. „Zmizel jsi a říkal jsi, že chceš žít jinde. Nechtěla jsem, aby ses vracel jen z povinnosti. Dítě by nemělo být důvodem pro vztah, který jsi už nechtěl,“ dodala.

Jindřich (45): Zjištění, že mám dospělou dceru, mi vyrazilo dech. Od její matky bylo ubohé, že mi to zatajila

Chtěl jsem být jiný než můj táta

Vstal jsem a udělal pár kroků, cítil jsem vztek na ni i na sebe. „Nebyl jsem tu. A je to moje vina,“ uznal jsem. Marta jen přikývla a dodala, že teď se musím sám rozhodnout, jestli chci víc a zda unesu to, co z toho plyne.

Fotku jsem si nechal a dlouho jsem na ni hleděl. V chlapcových rysech jsem viděl sám sebe. Cloumalo se mnou dojetí smíšené se studem za to, že jsem o něm nevěděl.

Vzpomněl jsem si na svého otce, který sice žil s námi, ale vždycky působil nějak nepřítomně. Sliboval jsem si, že takový nikdy nebudu, a přesto jsem udělal něco mnohem horšího. Měl jsem pocit, že mě město, před kterým jsem vždy utíkal, konečně dohnalo.

Fotografii jsem opatrně uložil do kapsy. Věděl jsem, že tohle není konec jedné cesty, ale začátek něčeho mnohem náročnějšího, na co zatím asi nejsem připravený. Ale nesmím couvnout.

Tadeáš (54): Před dvaceti lety jsem měl poměr se sekretářkou. Vzpomněl jsem si na ni, když se ve dveřích objevila dívka s mýma očima

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].