Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jindřich zažil pořádné překvapení. Nedávno se totiž dozvěděl, že je otcem dospělé dcery. Zvažoval, jestli se s ní má setkat. Nakonec se rozhodl, že to zkusí. Je rád, že to udělal.
Popíjel jsem kávu, ale vůbec jsem nevnímal její chuť. Byl jsem nervózní jako snad nikdy předtím. Neustále jsem sledoval čas, jako bych čekal, že se každou chvíli něco pokazí. Pořád jsem měl možnost vzdát to a odejít. Přesto jsem zůstal sedět a přemýšlel nad tím, jak se můj život změnil, když mi před časem zavolal kamarád.
Řekl mi, že bratr mé bývalé přítelkyně Magdy shání moje číslo. Překvapilo mě to. S Magdou jsem chodil jen čtyři měsíce – sotva bych ji nazval opravdovou bývalou přítelkyní. Byl to studentský románek, z těch let si toho moc nepamatuju. Jasně, měl jsem ji rád, ale víte, jak to na vysoké chodí, člověk se ještě nechce moc vázat. Pokud si dobře vzpomínám, Magda si jednoho dne sbalila věci a vrátila se k rodičům. Prý potřebuje čas, musí si srovnat srovnat priority a tak dále. Bylo mi to líto, ale, řekněme si to na rovinu, když nebude ona, tak se najde jiná...
Zatajila mi, že spolu máme dceru
Teprve když se mi nedávno ozvala sama, číslo bylo nakonec pro ni, jsem se dozvěděl pravdu. „Nemohla jsem mít dítě s někým, kdo život nebere vážně. Potřebovala jsem chlapa, ne flákače, kterému jde jen o pivo a sex. Jakou budoucnost bych měla po tvém boku? Žádnou. Musíš to pochopit. Kryštof byl jiný...“ vychrlila ze sebe.
Aha. Najednou to všechno do sebe zapadlo. Byla to chladná a vypočítavá žena. Na citech jí nezáleželo. Ani na tom, že čeká moje dítě. Hlavní bylo, že jsem jí nedokázal zajistit „důstojný“ život. „To je ubohé, jak jsi mohla...“ snažil jsem se namítat.
„Uklidni se. Teď už je to jedno. Tvoje dcera přišla s tím, že chce poznat svého biologického otce. Neumím jí to vymluvit. Sama nějak zjistila, že Kryštof není její táta. Dotlačila mě ke zdi. Musela jsem jí říct pravdu.“
Po delší úvaze mi došlo, že nemůžu trestat nevinnou holku za chyby její matky. Souhlasil jsem se setkáním. Od toho telefonátu jsem nespal. Pořád jsem přemýšlel, jaké to bude. Neznal jsem ji – a přesto byla moje dcera. V hlavě jsem měl zmatek, byl jsem naštvaný i dojatý zároveň. Nic takového jsem ještě nezažil.
Konečně jsem potkal svou dceru
Seděl jsem v kavárně, kterou vybrala moje dcera. Zní to zvláštně, že jo... Moje dcera... Čekal jsem jako na popravu. Všechno ve mně křičelo, abych utekl, ale zůstal jsem. A pak jsem za sebou zaslechl nějaký hlas: „Dobrý den. Vy jste Jindřich?“ Otočil jsem se. Přede mnou stála mladá žena. Její ústa a oči dobře znám, protože se každý den koukám do zrcadla na stejné črty tváře. Nebylo pochyb o tom, že to moje dcera.
„Ano. Promiň, jsem pořád v šoku. Ty jsi Katka, že? Sedni si, prosím. Dáš si kafe? Čaj? Koláč? Objednej si na co máš chuť...“ slova se ze mě valila jako lavina a nemohl jsem to zastavit. Katka si klidně sedla a zkoumavě se na mě dívala, jako by počítala nějakou složitou rovnici. Ztichl jsem a jen jsme na sebe zírali. Jak začít rozhovor s někým, kdo je pro vás cizí, ale přitom je to vlastně vaše rodina?
„Fakt jste nevěděl, že existuju?“ prolomila ticho.
„Prosím tě, nevykej mi...“
„Tak jak ti mám říkat? Táto?“
„Stačí... Jindřich. A ano, opravdu jsem o tobě neměl ani tušení.“
„Povíš mi něco o sobě? Máma mi o tobě nikdy nic neřekla...“ pobídla mě.
Je to nádherný pocit
Byl jsem pořád nervózní, přesto jsem jí vyprávěl svůj ne moc zajímavý životní příběh. Mluvil jsem o svém dětství, zmínil jsem i její prarodiče. Když jsem se dostal k vysoké škole a její mámě, Katka zvážněla. Chtěl jsem jí vysvětlit, jak jsme se poznali, že to nebyl úlet na jednu noc.
„Nemusíš mi to vysvětlovat. Znám ji. Vím, že nemá úplně čistý štít...“ pronesla vážně.
A tak jsem jí vyprávěl o svém současném životě a o své manželce. Máme spolu jednoho syna.
„Takže mám bráchu?“ rozzářila se. A pak se jí oči zalily slzami.
Vzal jsem ji za ruku. „Vím, že to není jednoduché. Ale jsem tady. Neuteču. Chci tě poznat. Chci ti ukázat svou rodinu. Máš právo poznat bráchu – klidně už dnes.“
Obličej se jí opět rozjasnil. „Myslíš, že bude chtít starší sestru?“
Zasmál jsem se. „No, popravdě... to nevím. Ale možná bude chtít poznat tvé kamarádky...“
Seděli jsme tam víc jak dvě hodiny. Ani nevím, kdy ten čas utekl. Byl jsem tak šťastný, že jsem to ani nevnímal. Jedno ale vím jistě – získal jsem něco, o čem jsem ani netušil, že mi to chybí. A ten pocit byl nádherný...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
