Veronika (32): Chodila jsem do fitka, abych se potkala s hezkým mužem. Celé to ale dopadlo úplně jinak

Viděla jsem ho na kamarádčině Instagramu. Stál v rohu posilovny, opřený o zeď, tričko propocené, ale smál se. Něco na něm mě zaujalo. Neznala jsem ho. Jen jsem si ho párkrát proklikla, zjistila, že chodí na kruháče do jednoho fitka, které mám dvacet minut tramvají. A prostě jsem tam šla. Chtěla jsem ho vidět. Možná se náhodou potkat. Možná zjistit, jestli se z toho něco stane.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (31): Potřebovala jsem pár dní klidu v přírodě. Místo toho jsem zažila nejhorší noc svého života

Sledovala jsem ho na první lekci

Potkala jsem ho hned narvní lekci. Měla jsem na sobě staré legíny a pod tričkem sportovní podprsenku, kterou jsem vytáhla někde z hloubi skříně. Netušila jsem, co mě čeká. Funěla jsem, potila se, nestíhala tempo. Všichni jeli jak stroje, já málem omdlela při druhém kole. On si mě ani nevšiml, ale byla jsem ráda. Připadala jsem si trapně.

Ale nevzdala jsem to. Šla jsem znova. A znova. Pokaždé jsem doufala, že se mnou prohodí aspoň slovo, ale nikdy na mě nepromluvil. Po měsíci jsem přestala počítat, kolikrát tam byl on. Začala jsem počítat, kolik opakování zvládnu. Po dvou měsících jsem se přistihla, že kontroluju, jestli jsou v rozvrhu moji trenéři. Ne on.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (26): Našla jsem si parťáka na běhání a byla jsem nadšená. Pak mě ale ošklivě zradil

Začala jsem nový život

Jednoho dne jsem přišla a on už tam nebyl, už se nevrátil. A mě to překvapivě nemrzelo. Možná na chvíli. Ale to, co jsem mezitím získala, bylo mnohem víc. Každý trénink mi zlepšoval náladu. Začala jsem mít víc energie. A lidi si toho všímali. V práci. Doma. Sama jsem si připadala jiná.

A světe div se, ve fitku jsem nakonec potkala i svého manžela. Nebyl mou první volbou, ale jednou ke mně přistoupil a řekl mi: „Pozoruju tě tady už několik týdnů a neskutečně se zlepšuješ. Hrozně ti to sluší.“ Což jsem nechápala, protože jsem byla zpocená, rudá v obličeji a asi jsem smrděla. Ale nakonec jsme spolu šli na kafe.

Martin mě motivoval, abych se po půl roce přihlásila na kurz instruktorky. Chvíli jsem přemýšlela. Jen jsem chtěla pochopit, co to se mnou dělá. Po roce jsem vedla první vlastní lekci. Po dvou letech jsme si otevřeli svoje malé studio. Martin mi po každé lekci říká, že žárlí, protože vidí ty pohledy mužů, kteří tam chodí „jen aby mě potkali“. Lichotí mi to a neustále mi to připomíná moje začátky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (48): Manžel začal drasticky hubnout. Nejprve jsem tomu tleskala, ale pak se ukázalo, že je všechno jinak