
Karin je celý život sportovkyně s pevnou vůlí. Svou svalnatou postavu chce vyladit do posledního detailu a zúčastnit se závodů. Jenže celé měsíce poslouchá nadávky od svých příbuzných.
Mám stanovený přesný cvičební plán. Mám zpracovaný jídelníček, který absolutně dodržuji. Neexistuje nic, co by mě z mojí cesty odklonilo. Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale vím, že dojdu na konec.
Moje rodina mě vůbec nechápe
Když jsem se svěřila rodičům, že se chci pokusit uspět v závodech v kulturistice, slyšela jsem poprvé hanlivá slova na svou adresu.„Bude z tebe obluda. Budeš vypadat jako chlap. Ztratíš veškeré ženské rysy a uškodíš si. Moc s tím tedy nesouhlasím,“ uštědřila mi slovní políček mamka.
I táta se k mému oznámení stavěl dost negativně. Snažil se mě přesvědčit, že mám krásnou postavu a že není třeba dál budovat svaly. Že asi nedává dostatečně najevo, jak hezká holka jsem, a že toho lituje. Vlastně se mnou mluvil, jako by cítil vinu za to, že chci být kulturistka.
Problémy začaly hned u jídla
V mém jídelníčku převažují bílkoviny. Vařím si ze základních surovin. Převážně vše vařím ve vodě. Takže nejím nic pečeného nebo dokonce smaženého. Ke snídani si dávám vařená vejce, zeleninu, kousek pečiva a proteinový drink. Oběd je složen z kuřecího masa, rýže a zeleniny. Vše v přesné gramáži. Ke svačině mám tvaroh. A k večeři opět bílkoviny. Protein, maso, nízkotučný sýr nebo vejce.
Můj jídelníček je stále se opakující. V podstatě neexistuje, abych jedla to, co zbytek rodiny. A toi myslím, že nejvíc štve mamku. Vařím si sama, práci se mnou nemá. Ale jsem jiná než ostatní, a leze jí to na nervy. Když jsem neprocházela intenzivní přípravou na závody, tak jsem tak striktní stravu nedržela, ale i tenkrát to rodičům nebylo po chuti.
Nikdo nechápe, že je to o silné vůli
Mrzí mě, že nikdo z rodiny nevidí tu pevnou vůli a sebezapření, které do svého snu dávám. Denně trénuji, denně si jdu za svým snem. Musím být striktní v jídle, odolávat pokušení. Často jsem unavená z posilovny. A každý vidí jen to, že ze mě bude ošklivá žena s mužskými rysy.
Nikdo nevidí tu dřinu a odhodlání, pevnou vůli a houževnatost. Ztratila jsem kamarády, jelikož s nimi nechodím do baru. Ztratila jsem mnoho svých známých, protože se mnou není zábava. Chodím brzy spát a brzy vstávám. Můj život je jen studium, příprava stravy, posilovna a kardio v přírodě. Nic víc neznám. Snad to příští rok bude vidět a neskončím na závodech na posledním místě.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




