Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lucie se rozhodla, že před létem shodí pár kil. Přihlásila se do fitka, začala cvičit a konečně si našla čas sama na sebe. Jenže netušila, že cesta za novým tělem ji přivede až na hranici, za kterou se začíná rozpadat vztah.
Před létem jsem si řekla, že letos budu na pláži spokojená sama se sebou. Přihlásila jsem se do fitka a začala chodit na tréninky. Můj muž mě v tom podporoval. Jenže čím víc jsem pracovala na svém těle, tím víc se bortil náš vztah. A já nakonec pochopila, že za mou proměnou se neskrýval jen pot a dřina.
Chtěla jsem zhubnout a došlo k více změnám
Byla jsem vždycky taková „normální ženská“. Dvě děti, práce a domácnost. Neřešila jsem kila navíc. Jenže loni v létě jsem si poprvé fakt připadala trapně. Fotka z dovolené, na které jsem ve spodním dílu plavek a tričku, protože se stydím, mě nakopla. Řekla jsem si „dost“. Děti jsou větší, mám víc času. Tak proč se necítit dobře?
Na Instagramu jsem našla fitko, které nabízelo programy pro ženy s nadváhou a malou zkušeností se sportem. Přihlásila jsem se na první lekci. A tam jsem poznala Michala. Byl to o pár let mladší trenér se specializací na ženské hubnutí. Charismatický, ale zároveň přirozený. Na první hodině jsem si připadala jako dřevo. On se jen usmál: „Každý jednou začíná, to dáme.“
Z fitka se stal únik. Tréninky mě začaly bavit. Nešlo jen o cvičení. Byla to hodina a půl, kdy jsem nemusela myslet na vaření, praní, úkoly. Doma jsem pořád byla ta, která všechno zvládá. Tady jsem byla jen Lucie. Michal si pamatoval, jak mě bolí koleno, že nesnáším plank a že mám ráda závěrečné protažení vleže. Bylo mi s ním fajn, uměl mě rozesmát i během „makačky“.
Sblížila jsem se s trenérem
Nejdřív jsem mu psala jen kvůli radám – co jíst, co cvičit doma. Pak jsme si začali vyměňovat vtipy, pak zážitky. Jednoho dne mi napsal: „Jsi fakt super ženská, víš to?“ A já si uvědomila, že se usmívám jako puberťačka. Měla jsem radost z každé jeho zprávy. A taky výčitky. Vždyť jsem vdaná. A mám skvělého chlapa. Nebo ne?
Pavel byl pořád stejný. Pracoval, opravoval dům, staral se. Jenže když jsem mu ukázala, že jsem zhubla pět kilo, jen řekl: „Hlavně to nepřežeň, vypadáš k světu.“ Měla bych být vděčná, že mě má rád i s břichem, ne? Jenže já chtěla, aby mě vnímal víc. Aby se mě dotkl jinak než automaticky při usínání. Jenže on dál řešil práci a pivo s kolegy. A já víc a víc utíkala k Michalovi.
Nepodvedla jsem ho fyzicky. Ale za to myšlenkami jsem byla jinde. Byla jsem asi trochu zamilovaná. Michal mě vnímal jako ženskou. Ne jako matku jeho dětí. Ne jako organizátorku dovolených a správkyni domácího rozpočtu. Jednoho večera jsme si s Michalem psali a já mu poslala fotku v nových šatech. Odepsal: „Nešla bys na večeři?“ A v tu chvíli mi to došlo, že si zahrávám.
Došlo i na zpověď
Doma jsem se Pavlovi přiznala. Ne úplně ke všemu, co jsem si představovala, ale k tomu podstatnému. Že jsem si uvědomila, jak moc mi chybí blízkost, zájem a dotek. A že jsem měla chuť mu zahnout. Jen mě dlouho pozoroval a pak řekl: „Možná jsme oba přestali vnímat, že máme být spolu. A ne jen vedle sebe.“ Poznala jsem, že celou dobu něco tušil a ulevilo se mu.
Dneska mám o číslo menší džíny. Ale víc si vážím toho, že jsem pochopila, co mi chybělo. Nejde jen o tělo, ale o to, jak se cítíme v roli ženy. A že když to někde drhne, nemusí se čekat, až přijde třeba trenér, který nás zachrání. Mohlo by se pak snadno třeba rozpadnout manželství. Důležité je si včas upřímně promluvit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Související články
