Diana (35): Tchyně u mě definitivně skončila. Její bezcitná slova jí nikdy neodpustím

Celé roky nechápu, jak může být můj manžel empatický člověk, když vyrůstal v rodině, kde panuje chlap a podivná nálada.

Jana (35): Tchán týrá mou skvělou tchyni a manžel jen nečinně přihlíží

Moje rodina mi vyhovuje na sto procent

S manželem Janem vychováváme dvě děti. Budujeme naši rodinu od základu. Je pro nás důležité, abychom si o všem uměli promluvit. Abychom se uměli podpořit, pochopit a vnímat se. Abychom na vztahu pracovali. S Janem jsme deset let, z toho šest let manželé.

Děti se nám narodily po svatbě. Asi rok po začátku vztahu jsme začali stavět dům. Riskli jsme to. Důvěřovali jsme svému šestému smyslu, že to klapne. Zatím tomu tak je. Jan je empatický muž, moderní v myšlení a není svázaný stereotypy či předsudky. Umí přebalit naše děti, umí je obléknout, zná jméno jejich lékaře i učitelek ve školce.

Erika (30): Na obědě u tchyně jsem se dozvěděla, že manžel má milenku

S tchyní mám vztahy napjaté od začátku

Moje tchyně je bezcitná žena, která si neustále prosazuje svoje primitivní názory a jednoduchý náhled na svět. Takže při každé návštěvě mi neustále radí, jak bych se měla starat o rodinu. Ona by vše dělala jinak a samozřejmě líp. Jelikož jsem rodinný typ, nikdy jsem proti tchyni neřekla špatného slova.

Snažím se s ní vycházet a když něco říká, mlčím. Nikdy nejsem v opozici. To je jediná cesta k tomu, aby návštěva proběhla v pohodě. Jenže při posledním setkání jsem neudržela nervy na uzdě. Už měsíc bojuji s informací, že můj tatínek je vážně nemocný. Má rakovinu slinivky. Tatínek se mi ztrácí před očima.

Marek (42): Tchyně reagovala na můj flirt svérázně. Místo kázání mi překvapivě dala návod, jak lépe podvádět

Kašlu na dobré vztahy, jsem jen člověk

Když jsem konečně vylezla ze své dobrovolné izolace, smířená s tatínkovým zdravotním stavem, souhlasila jsem s tím, že pojedeme ke tchyni na návštěvu. Tam jsem s vypětím informovala tchyni s tchánem o otcově zdravotním stavu. Čekala jsem soucit nebo alespoň porozumění.

Čekala jsem podporu třeba v tom, že se tchyně nabídne, že občas pohlídá děti, abych nabrala sílu. Ale ona se zmohla jen na jedinou větu: „Tak snad to bude mít rychle za sebou a nebude se dlouho trápit.“ Ujely mi nervy a křičela jsem. Klepala jsem se a křičela na tchyni, že je bezcitná. Jan mě musel naložit do auta a odvézt domů. Psychicky jsem zkolabovala. Tchyně u mě skončila. Její slova jí nikdy neodpustím.

Amálie (37): Můj manžel se jen válel na gauči. Vyhodila jsem ho z domu, ať jde k mamce, která ho blbě vychovala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].