
Jana má úžasnou tchyni, která je pro ni jako druhá matka. O to víc ji bolí, když vidí, jak hrubě a bez úcty se k ní chová její vlastní manžel.
Helena je nejlepší tchyně, jakou jsem si mohla přát. „Jani, zastav se na kávu, zkoušela jsem nový bezmasý recept,“ volá mi často, jako bych byla její dcera. Ví, že nejím maso, a jen kvůli mně se učí vařit vegetariánská jídla. Naše přátelství se ještě více upevnilo, když jsem zjistila, jak těžký život doma má, i když si sama nikdy moc nestěžuje. Její muž se k ní chová příšerně; uráží ji, ponižuje i před ostatními a vyčítá jí každou maličkost. Když jsem u nich na návštěvě, sotva se držím, abych nezasáhla.
Nemám se do toho prý plést!
Své tchyni jsem už několikrát naznačila, že by si takové chování neměla nechat líbit. Co když se takhle bude jednou chovat k babičce před našimi dětmi? „Janičko, já jsem si už zvykla,“ odpoví mi pokaždé. Jenže já si zvykat nechci. O všem jsem mluvila i s Petrem, jejím synem a mým manželem. Myslela jsem, že se mě zastane a společně něco vymyslíme. On ale jen otráveně protočil oči.
„Pokud to nevadí mámě, nebudu to řešit. Táta se nezmění a ona je na to zvyklá,“ řekl mi. „A tobě je lhostejné, jak s ní mluví?“ zeptala jsem se naštvaně. Jen pokrčil rameny a dodal něco, co mě úplně zarazilo: „Prosím tě, nepleť se do toho, nejsou to tvoji rodiče!“
Ponižuje ji i před námi
Jenže pro mě je Helena jako druhá máma. Chodíme k nim často pomáhat na zahradě, takže to poslouchám skoro neustále. S vlastní matkou si nerozumím, od té doby, co si našla nového partnera, jsme pro ni se sestrou přestaly existovat. Tchyně sice tvrdí, že je zvyklá, ale nedávno, když ji její muž přede mnou nazval neschopnou, měla slzy na krajíčku.
Přesto ho omlouvala: „On to tak nemyslí, je prostě takový. Dřív to na vesnici bylo normální.“ To ale není pravda. I moji rodiče, přestože se nakonec rozvedli, se k sobě nikdy takto nechovali.
Bojím se o její zdraví
Nevím, co mám dělat. Chápu, že to není moje věc, ale Helenu mám moc ráda a jsem součástí rodiny. Navíc se o ni bojím, v poslední době je pořád nemocná. Cítím, jak se trápí, a vím, že stres se časem projeví i na fyzickém zdraví. I moje sestra se odhodlala odejít od manžela až po vážné nemoci, protože zažívala léta něco podobného.
„Jano, nejvíc nerozumím Petrovi. Jak je možné, že se mámy nezastane? Ty si ho za to vážíš?“ řekla mi sestra nedávno a pohádaly jsme se. Ale vím, že měla pravdu. Petr by se měl své maminky zastat, jenže to odmítá a já nechci v rodině vyvolávat konflikty. Bojím se o Helenu, cítím, že toho na ni po všech těch letech začíná být příliš.
Názor vztahové terapeutky
Příběh Jany poukazuje na dlouhodobě narušenou vztahovou dynamiku mezi Helenou a jejím manželem, která se postupem času natolik znormalizovala, že ji Helena považuje za běžnou součást soužití. Přetrvávající ponižování, slovní útoky a znehodnocování jsou formy chování, které mohou významně oslabovat sebejistotu, schopnost vymezit hranice, a i celkovou odolnost. Toto se tedy může promítat do Heleniny současné rezignace, a i zhoršujícího se zdravotního stavu. Dlouhé roky setrvávala v přizpůsobivém vzorci, kdy snášela manželovo jednání bez přímého odporu či snahy vyvolat změnu.
Jana se nachází v pozici, kde je vystavena opakovanému napětí mezi tím, co považuje za správné, a postojem svého manžela, což v ní vytváří výraznou vnitřní zátěž. Sleduje, jak je Helena oslabována trvalým znehodnocováním, a její nemožnost účinně zasáhnout v ní posiluje bezmoc a obavy o další vývoj. Zároveň vnímá, že Petrova nečinnost narušuje základní funkční rámec partnerství a vytváří rodinný model, který považuje za dlouhodobě neudržitelný.
Petr může setrvávat v pasivním a distancovaném postoji proto, že chování svého otce vnímá jako oblast, do níž nemá zasahovat. Tím může docházet k bagatelizaci situace a k přesvědčení, že jde o „běžný“ způsob fungování, aniž by reflektoval dopad na matku. Tento odstup pak může výrazně oslabovat jeho schopnost být Heleně oporou a zároveň narušovat kvalitu jeho vztahu s Janou.
Terapeutická práce by se měla soustředit na dlouhodobě zakořeněné vztahové vzorce, které ovlivňují fungování celé rodiny, a na jejich dopad na jednotlivé členy. Vhodné by bylo zaměřit se na obnovu narušené rovnováhy mezi respektem, hranicemi a uspořádáním rodinných vztahů, které bylo v rodině postupně narušeno.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




