Pavlína (48): Manžel začal drasticky hubnout. Nejprve jsem tomu tleskala, ale pak se ukázalo, že je všechno jinak

Nikdy mě nenapadlo, že se něco takového může stát zrovna nám. Byli jsme spolu patnáct let: měli dvě děti, hypotéku, práci, normální život. Oba jsme postupně trochu přibrali, jak to tak bývá, ale neřešili jsme to. Nikdy jsem neměla potřebu manželovi vyčítat, že má bříško, že se trochu nechal unést a už není takový atlet jako za mlada.

11.7.-14.7.2025

• • Až 30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (21): Nesnáším pohled na tlusté lidi, nechápu, proč se sebou nic nedělají

Začal vypadat opravdu dobře

On to ale řešil, jen já si toho nevšimla. V lednu řekl, že chce něco udělat se svojí váhou. Smáli jsme se tomu, dávali si spolu večer víno, občas pizzu. Jenže já si všimla, že tyhle večery nějak mizí. A nejen to. Přestal si brát svačiny do práce. Přestal večeřet. Tvrdil, že oběd měl a že není hladový. Přišlo mi to zvláštní, ale věřila jsem, že se prostě snaží.

V březnu mu začaly být volné kalhoty. Nejdřív jsem to chválila. „No to je něco. Gratuluju. Sluší ti to. Měla bych se začít bát konkurence?“ Ale místo srandy a vtipů se mě začal stranit. Nechtěl se mnou jíst, nechtěl ven ani do kina. Jen práce a domů. A pořád byl unavený. Pořád zamlklý. Jednou jsem ho slyšela zvracet a tvrdil mi, že mu jen nesedlo jídlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (27): Díky americké reality show jsem se rozhodla zhubnout, vyděsilo mě, jak vypadají soutěžící

Věci nabraly nehezký obrat

Když jsem se ho zeptala přímo, začal říkat, že nechce být přítěží. Že mu vadí, jak vypadá. Že už se na sebe nemůže dívat. Že chce být lepší. Snažila jsem se ho přesvědčit, že takhle to nejde. Ale jen mávl rukou. Tvrdil, že to má pod kontrolou.

Jenže pak se to zlomilo. Jednou v noci se zvedl z postele, že si jde pro vodu. Slyšela jsem ránu. Našla jsem ho ležet na zemi, úplně studeného. Nehýbal se. Nepromluvil. Záchranka dorazila během pár minut, ale připadalo mi to jako věčnost. V nemocnici mi řekli, že tělo už to nezvládlo. Srdce, tlak, elektrolyty – všechny hodnoty byly špatně.

Nejedl po tak dlouhou dobu, že mu tělo začalo vypovídat službu. V nemocnici začaly věci dávat smysl. Začal mluvit o tom, že se sám sobě začal hnusit. Že začal přemýšlet nad tím, že by nám bez něj vlastně bylo lépe. Vůbec jsem nechápala, kde se to bere, protože já jsem, aspoň doufám, nikdy nic takového nenaznačila. Netušila jsem, že je tak nešťastný, ale teď s tím hlavně musíme pracovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (52): Opustil jsem nemocnou manželku kvůli mladší ženě. Děti se mnou nemluví, ale já nelituji