Facebook
Instagram
Jako dítě Diana po sportovním zranění přibrala a zažívala si kvůli tomu posměšky a šikanu. Nikdy se jí ale nepodařilo zhubnout, dokud se nepodívala na děsivou americkou reality show, kde viděla svojí budoucnost.
Moje tělo a moje váha mě trápí už od dospívání. Jako malá jsem byla akční, všude jsem běhala, skoro jsem nejedla a rodiče mě museli do jídla nutit. Párkrát mě dokonce máma přivázala k židli, abych snědla oběd. Nešlo o týrání, spíš se naopak snažila, abych byla dobře živená a rostla.
Ale v pubertě se to všechno změnilo. Ačkoli jsem celé dětství poslouchala, jak budu modelka a že se nikdo nemusí bát o mojí výživu, že budu v pořádku, v pubertě jsem se zastavila, přestala jsem růst do výšky a začala jsem přibírat na váze. Najednou jsem prostě dostala hlad, jako bych se snažila dojíst těch x let, kdy jsem to zanedbávala.
Všechno by asi bylo v pořádku, protože jsem sportovala a spousta lidí by si prostě jen řekla, že se zaobluju, protože se ze mě „stává žena“. Ale ve 12 jsem se zranila, byla jsem několik měsíců nucená ležet v nemocnici, nemohla jsem chodit, navštěvovala mě jak rodina, tak kamarádi, nosili mi sladkosti „na uzdravení a nervy“ a já během pár měsíců neskutečně přibrala.
Škola byla peklo
Když jsem se vrátila domů a skončila s rehabilitací, už jsem se nemohla vrátit zpět k volejbalu, který jsem měla tak ráda, protože jsem ztratila fyzičku. Prostě jsem to nebyla schopná udýchat. To zjištění mi moc nepomohlo, ani na mojí fyzickou kondici, ani na tu psychickou.
Ve škole si toho všichni všimli okamžitě a hned jsem se stala cílem všech vtipů a posměšků. „Tlustá Diana, projedla se do rána,“ byla jedna z těch oblíbených, ale během 8. a 9. třídy jsem si jich vyslechla stovky. Tahle situace se trochu zlepšila na střední, ale už jsem měla tak zničené sebevědomí, že jsem už to ticho ani nevnímala.
Zajídala jsem to, že jsem se sama sobě nelíbila. Zajídala jsem to, že moje kamarádky všechny začínaly randit, jen na mě se kluk ani nepodíval. A nakonec jsem zajídala i fakt, že jsem vůbec nevěděla, co se sebou dál. Dosáhla jsem celkem děsivých 150 kilo. To se změnilo, když jsem na mamčin popud zhlédla jedno americkou reality show.
Televize mi otevřela oči
Když jsem viděla ty lidi, kteří vážili víc jak 300 kilogramů a jak jsou nešťastní a je pro ně neskutečně těžké všechnu tu váhu shodit, vyděsilo mě to. Moc dobře jsem pochopila, že jsem přesně na téhle dráze a že pokud se sebou něco neudělám, dopadnu stejně a jednoho dne nebudu moct ani chodit.
„Mami, jak to udělám, abych zhubla? Já nechci takhle dopadnout.“ Rozbrečela jsem se jako malá. Máma mi slíbila, že mi pomůže, že se objednáme k doktorce a zeptáme se, co bychom měly dělat. Doktorka mi doporučila svou známou specialistku a ta mi vytvořila jídelníček na míru.
Stejnou dietu držím posledních 5 let a všechno, co jsem nabrala během puberty, jsem shodila a vypadám lépe, než kdy dřív. Nemůžu kvůli svému dávném zranění stále aktivně sportovat, ale na procházky chodím se psem a snažím se hýbat co nejvíc. Ale hlavně jsem ráda, že mě máma donutila se podívat na tu příšernou podívanou, která mě donutila zhubnout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
