
Babička s pokročilým Alzheimerem nepoznávala vlastní děti a dceru oslovovala jako cizí paní. Všechno se ale změnilo, když se přes plot zamilovala do osamělého souseda. Zatímco rodina mluvila o zneužití nemocné ženy a chtěla vídání zakázat, Lenka zjistila dojemnou pravdu...
Ještě před diagnózou jsme si všimli, že babička zapomínala jména, pak přestala poznávat vlastní děti. Mou mámu Janu oslovovala „paní“ a strýce Pavla se ptala, jestli přišel spravit elektriku. Mě poznávala jen občas, většinou podle koláčů, které jsem jí nosila.
Začali jsme se o ni bát
Loni na jaře jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu a museli jsme na babičku dohlížet. Krátce po diagnóze se babička přestěhovala k nám do domu. Já s přítelkyní bydlíme v přízemí, moji rodiče s babičkou v prvním patře. Všimla jsem si, že babička tráví hodiny u plotu souseda – čtyřiaosmdesátiletého vdovce. Začali si povídat přes plot a pak si soused přinesl lavičku, aby seděli vedle sebe.
Babička se smála, což jsem dlouho neviděla. Jednou mi pošeptala, že se zamilovala a že to nikomu nesmím říct. Máma s Pavlem to ale zjistili a byli rozzlobení. „Zneužívá nemocnou ženskou. Vždyť si ani nepamatuje vlastní jméno. Jak se mohla zamilovat?“ Máma říkala, že se babička neumí bránit a že je to neúcta k dědovi. Mě to naštvalo, ale zároveň jsem se bála, že mají pravdu.
Nechtěla jsem jí brát radost
Rozhodla jsem se si to ověřit. Zašla jsem za sousedem a zeptala se ho na rovinu, co od babičky chce. Odpověděl: „Žena mi zemřela před čtyřmi lety a od té doby jsem s nikým pořádně nemluvil. Božena mě poslouchá a já ji.“ Zeptala jsem se, jestli ví o její nemoci. Řekl, že ví a že mu nevadí, když mu každý den říká jiným jménem.
Pak jsem šla za mámou. Řekla jsem jí, že babička je poprvé po letech šťastná a že jí tu radost vzít nedovolím. Máma se rozplakala. Přiznala, že jí nejvíc vadí, že ji babička nepoznává, ale souseda ano. Když jsem jí řekla, že ani jeho nepoznává a že mu někdy říká dědovým jménem, rozesmála se. A dohodly jsme se, že babičce tuhle lásku dopřejeme, ale budeme na ni dávat pozor.
Od té doby sedí babička se sousedem každé odpoledne na lavičce, drží se za ruce a on jí čte noviny. Máma jim nosí čaj a vždycky se s ním pozdraví. Minulý týden se babička na mámu podívala a řekla jí „Jani“. Máma se vrátila do domu se slzami v očích a prohlásila, že babičku láska nejspíš vyléčila. To si nemyslím, ale možná jí jen prozářila pár posledních let života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




