Lada (46): Babička o svém dětství jen plakala. Já její rodný dům našla a vrátila mu zašlou slávu

Když jsem byla malá, babička mi vždycky vyprávěla o tom, kde vyrůstala, a vždycky u toho skoro plakala a já nechápala, proč. Vyprávěla mi o zapomenutých místech, kam se nesměla vrátit. Pochopila jsem to až jako dospělá.

Kamil (38): Dům po babičce nám ničí manželství. Žena chce raději mrznout, než aby přestala sypat peníze do staré ruiny

Milovala jsem její vyprávění

Babička vyrůstala v jihočeských Sudetech ještě před válkou. Vyprávěla, jak běhali s bratrem a dalšími dětmi po loukách. Měli celé velké stavení, měli krávy a další dobytek. Vždycky, když vařila nebo zavařovala nebo dělala něco jiného, mluvila o tom, jak se to naučila od maminky.

Jako malá jsem to neskutečně ráda poslouchala a všechno jsem si to představovala, ačkoli jsem v těch místech nikdy nebyla. Sem tam jsem se jí zeptala, jestli mě tak někdy vezme, ale vždycky se zarazila a i jako malé mi bylo jasné, že bych se dál vyptávat neměla.

Až po její smrti mi máma začala vyprávět o tom, že vesnice, v níž babička vyrůstala, přestala po válce existovat. Byla to jedna z těch, které se ocitly v pohraničním pásmu a byly srovnány se zemí. Babička si tam zažila válku, odsun Němců i vysídlení po válce. Bylo to pro ni tak traumatizující, že o tom nikdy nemluvila.

Stella (29): Šla jsem na výstavu fotek z války. Na jedné z fotek jsem našla svého dědu v šokující póze

Našly jsme klid

Já se ale pustila do pátrání. Samozřejmě jsem zjistila, kde se babička narodila a začala jsem pátrat i po tom, kde přesně žila a jestli z těch míst ještě něco zbylo. Sama jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že její vesnice nebyla srovnána se zemí, jen vysídlená a že tam dneska znovu žijí lidé. Není jich už tolik, ale znovu ožívá životem.

Ze záznamů jsem dále zjistila, který dům patřil její rodině. A když mi místní úřednice oznámila, že je opuštěný, dostala jsem nápad. Můj partner z toho radost neměl, ale rozhodla jsem se ho od obce koupit a zrekonstruovat. Měla jsem pocit, že babičce dlužím uzavření jejího příběhu.

Rekonstrukce nám trvala pět let a nebylo to vůbec jednoduché. Partner několikrát vyhrožoval, že ode mě odejde, že jen sypu peníze do černé díry. Ale stavení dneska stojí téměř v původní podobě a když tam nejsme my, pronajímáme ho. A já mám radost, že naší rodině patří něco, co bylo její kdysi dávno a mám pocit, že jsem pomohla babičce najít klid.

Kristián (34): Přítelkyně pojmenovala dceru po babičce a dala jí své příjmení. Všechno bez mého souhlasu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].