Eliáš (34): Moje přítelkyně ze střední školy mi nepřála hezkou budoucnost. Já mám teď všechno a ona je nešťastná

Na střední škole jsem chodil na obor truhlář. Učení mi nikdy nešlo, ale ruce jsem měl šikovné a nejlíp mi bylo v dílně. Ve druhém ročníku jsem chodil s Janou, která byla v lyceu o dvě ulice dál. Ona měla jasno, že půjde na vysokou, a já se jí do té doby zdál fajn.

Marcela (55): Nevím, kde se v mladých bere ta nespokojenost. My jsme neměli nic a nestěžovali jsme si

Netrvalo to dlouho

Problém začal, když jsem jí jednou řekl, že po škole chci pracovat u mistra a časem si otevřít vlastní dílnu. Jana se zasmála a řekla: „Ty chceš podnikat? Vždyť ti matika dělá potíže. Nikam to nedotáhneš.“

Bolelo mě, že to řekla nahlas a ještě se u toho smála. Zeptal jsem se jí, jestli si to opravdu myslí. Odpověděla, že jen říká, jak to je. Neodpustil jsem jí to hned, ale taky jsem se nehádal. Ve třetím ročníku jsme se rozešli. Já dělal závěrečné zkoušky na učňáku a ona se připravovala na maturitu a přijímačky, takže jsme na sebe stejně neměli čas.

Po vyučení jsem nastoupil ve městě do dílny jednoho z našich učitelů. Šest let jsem u něj dělal kuchyně, schody a nábytek na míru. Naučil mě všechno od kalkulace po jednání se zákazníky. Když šel do důchodu, převzal jsem po něm dílnu a zaměstnal dva kluky. Dneska mám objednávky na dva roky dopředu.

Františka (27): Plánovali jsme společnou budoucnost. On už měl ale dvě děti, o kterých se mi zapomněl zmínit

Měl jsem zvláštní radost

Janu jsem nedávno potkal před poštou. Poznal jsem ji hned, ale ona mě ne. Pozdravil jsem ji a zeptal se, jak se jí daří. Řekla, že pracuje na úřadě, na stavebním odboru. Nevypadala spokojeně a byla unavená. Pak se zeptala, co dělám já. Řekl jsem jí, že mám vlastní truhlářství a že jsme právě dodělávali kuchyň pro jednu rodinu u nich ve čtvrti.

Dívala se na mě překvapeně. Nevím, jestli jsem v jejím obličeji zahlédl závist, ale určitě nevypadala, že ze mě má radost. Pak se ale usmála. „Tak to ti přeju.“ A pak utekla, že už musí do práce.

Nejsem typ, který by někomu přál něco špatného, právě naopak. Chtěl bych, aby se všichni měli dobře a dařilo se jim, ale musím uznat, že když jsem viděl ten její překvapený obličej, udělalo mi to dobře. Možná to je nakonec osud, že mi nic hezkého nepřála.

Tadeáš (29): Chtěl jsem jen pomoct kamarádce v nouzi. Místo vysvětlení jsem čelil zuřivému záchvatu hněvu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].