Marcela (55): Nevím, kde se v mladých bere ta nespokojenost. My jsme neměli nic a nestěžovali jsme si

S dětmi se o penězích a o tom, jak si kdo z nich žije, moc nebavíme. Nikdy jsme to v rodině moc nerozebírali, prostě se žilo, jak se žilo. S dvojčaty to nikdy nebylo jednoduché, ale nestěžovali jsme si. Ani já, ani manžel.

Tobiáš (28): Smáli se mi, že odcházím z města do mobilheimu. Když vidím jejich hypotéky, směju se já

Mysleli si kdo ví co

Nedávno k nám přijela dcera s přítelem Honzou na oběd. Seděli jsme u stolu, já dělala svíčkovou, a dcera si najednou postěžovala, že nemůžou sehnat byt, že nájmy jsou šílené a že to prý naše generace měla jednodušší. Úplně jsem se při míchání zarazila a snažila jsem se nereagovat, ale nedalo mi to. Zeptala jsem se jí přímo: „A co si myslíš, že jsme měli, co vy nemáte?“

Řekla, že určitě víc jistoty. Že jsme si mohli koupit byt, mít práci na celý život. Zasmála jsem se. Vysvětlila jsem jí, že když jsme se s jejím otcem brali, bylo mi dvacet tři a jemu dvacet pět. Bydleli jsme čtyři roky v jednom pokojíku u mých rodičů – ona a její bratr se tam narodili a první dva roky spali v přistýlce vedle naší postele.

Neměli jsme vlastní kuchyň, vařilo se ve společné. Neměli jsme svého vůbec nic, protože všechno patřilo mým rodičům. Ani pokoj jsme si podle svého nemohli zařídit. Na byt jsme čekali na pořadníku skoro šest let.

Zuzana (36): Manžel odmítal koupit myčku a robotický vysavač. Musela jsem mu dát tvrdé ultimátum

Dala jsem jim názorný příklad

Dcera na mě koukala nemile. Řekla jsem jí, že jsme si tenkrát nestěžovali, protože to nemělo smysl – nikdo by to nezměnil. Buď jsme to zvládli, nebo ne. A tak jsme si vzali práci navíc, otec chodil o víkendech pomáhat na stavbu kamarádovi, já šila doma na zakázku.

Honza začal argumentovat, že ale všechno bylo levnější a bylo to snazší a měli jsme větší jistoty. Nechtěla jsem se s ním hádat, ale řekla jsem, že jistota přišla až mnohem později – a stála nás roky odříkání, o kterých se doma moc nemluvilo, protože jsme nechtěli, aby děti věděly, jak je to těžké.

Oba se na sebe dívali, jako by mi nevěřili, jako bych si vymýšlela, tak jsem nechala omáčku omáčkou a vytáhla stará alba s fotkami z našeho prvního bydlení. Všechno jsem jim ukázala a sklapli oba. Nechápu, kde se to v těch dětech bere. Vždyť my jsme je nevychovávali, aby měly všechno hned teď.

Radek (40): Myslel jsem si, že poloviční úvazek je pro manželku brnkačka. Den volna v její kůži mi ale totálně otevřel oči

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].