Renata (46): Doufala jsem, že dcera nebude opakovat moje chyby, ale ona se chce ve dvaceti vdávat

Vdávala jsem se hrozně mladá. Tenkrát to bylo normální, když jsem otěhotněla, prostě jsem si vzala otce svého dítěte. Manželství nám tedy vůbec nevyšlo, ale mně nakonec nevyšlo ani jedno ze tří. A dceru jsem vždycky vychovávala k tomu, aby byla hlavně spokojená sama se sebou a nehnala se za chlapy.

Daniela (27): Babička mi prozradila tajemství, které v sobě dusila celý život. Její slova mi úplně změnila pohled na rodinu

Oznámila mi to jen tak mimochodem

Před pár měsíci mi večer zavolala, že přijede na víkend, že mi chce něco říct osobně. Přijela v sobotu odpoledne, sedly jsme si na terase, udělala jsem kávu. Beze všeho úvodu řekla, že se s Filipem, s kterým je asi rok a půl, chtějí vzít, ideálně do roka.

„Proč ten spěch? Musíte snad?“ Ne že bych si myslela, že se dneska musí mladí brát, když čekají dítě. Odpověděla, že žádný důvod není, že se prostě rozhodli, milují se a jsou si jistí.

Neřekla jsem jí hned, co si myslím. Nejdřív jsem se zeptala, jestli si vzpomíná, kolik mi bylo, když jsem se vdávala poprvé. Vysvětlila jsem jí, že jsem se od té doby vdávala ještě dvakrát – naposledy v pětatřiceti. „A u každého rozvodu jsem si říkala, že jsem si to měla sakra rozmyslet. Možná bys měla taky.“

Josef (57): Před pár lety jsem pomáhal mladé dívce u nehody. O šest let později mi zazvonila u dveří

Nemíním jí bránit

Nechtěla jsem jí bránit ani jí to rozmlouvat, ale život mě naučil. Jen jsem jí řekla, že o tom musí přemýšlet a připravit se. Bydlení, finance. O tom všem musí mluvit, jinak jim to ztroskotá. Dívala se na mě, jako bych jí říkala nějakou novinku.

Řekla jsem jí přímo, že jí nebráním, ale že bych byla klidnější, kdyby počkali aspoň dva roky, aby spolu nejdřív chvíli bydleli a měli čas zjistit, jak fungují v běžném životě, ne jen jako pár, který spolu chodí.

Naštvala se na mě a odjela. Volala mi po několika dnech, že se jí moje slova dotkla, že Filipa miluje a chce si ho vzít, a pokud nechci, na svatbu nemusím. Vysvětlila jsem jí, že jí bránit nebudu a na svatbu přijedu. Je to přece moje dcera a doufala jsem, že nebude opakovat moje chyby, ale třeba bude mít štěstí.

Olina (37): Nikdy jsem s nikým nebydlela, bála jsem se závazků. Můj synovec to ale změnil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].