Dušan (41): Povýšeně jsem manželce naznačil, že vzdělání je víc než řemeslo. Krutě se mi to vymstilo

Příběhy o životě: Povýšeně jsem manželce naznačil, že vzdělání je víc než řemeslo. Krutě se mi to vymstilo
Zdroj: Freepik

Dušan doufal, že jeho syn půjde v jeho stopách – vystuduje a bude si dobře žít. Když přišel s tím, že chce na učiliště, byl jako táta v šoku. Ale ještě víc překvapená byla jeho manželka, která jeho zklamání vzala jako urážku.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 23. 09. 2026 15:00

Syn Matěj si loni na jaře podal přihlášku na učiliště, obor elektrikář. Bylo mu patnáct, chodil do deváté třídy. Sám mám vystudovanou vysokou školu, magisterský titul z ekonomie, a celý život jsem si představoval, že půjde v mých stopách. Ale on se spíše pomamil.

Trochu mě zklamal

Manželka je vyučená prodavačka, pracuje v obchodě s látkami. Nikdy neměla příliš velké ambice a mně to nikdy nevadilo. Matěj jí od malička pomáhal v dílně doma – ona kutí, opravuje spotřebiče, ráda pracuje rukama. Já jsem čekal, že si Matěj vybere gymnázium, tak jako já.

Když přišel domů s rozhodnutím, že chce na učňák, seděli jsme u večeře. Zeptal jsem se ho, jestli si je jistý, jestli to nechce ještě promyslet. Řekl, že ano. „Já chci pracovat rukama. Mně nebaví se učit a ležet v knížkách.“

Ten večer, když šel spát, řekl jsem manželce v kuchyni, že je mi to líto, že jsem doufal, že se Matěj potatí a že půjde v mých stopách. Že si myslím, že by tak měl šance na lepší život a že má navíc. Manželka se odmlčela, pak odešla do obýváku a zabouchla za sebou dveře.

Ranil jsem ji

Koukal jsem za ní jako blázen. Nechápal jsem, co se stalo. Šel jsem za ní. Seděla na gauči se založenýma rukama. „Urazil jsi mě. Naznačuješ, že to, co já dělám, čím se živím, je špatně. Že jsem snad hloupější než ty.“

Bránil jsem se, že jsem to tak nemyslel, že mi jde jen o to, aby měl Matěj co nejvíc možností. Odpověděla, že možnosti má i na učňáku a že pokud budu synovi dávat najevo, že jeho volba je zklamání, zničím mu radost z něčeho, co ho skutečně baví.

Hádali jsme se přes hodinu. Nakonec jsem si sedl vedle ní a zeptal se, co bych podle ní měl udělat. Prý bych měl jít za Matějem a říct mu, že za ním stojím, ať se rozhodl jakkoli, což jsem i druhý den udělal. Syn mi řekl, že mi za odpověď děkuje, ale že mu je to vesměs jedno. Bude dělat, co uzná za vhodné. A to mu nakonec schvaluju.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články