
Lída se s manželem rozvedla, protože ji nikdy nebral jako partnerku, ale jako hospodyni. Aspoň se tak cítila. A po jejich rozvodu se jeho přístup nezměnil.
S Liborem jsme byli manželé jedenáct let. Rozvedli jsme se loni na jaře, hlavně kvůli tomu, že jsem se v tom manželství cítila spíš jako jeho hospodyně než partnerka. Po rozvodu jsem se přestěhovala do menšího bytu a Libor zůstal v našem domě.
Ptal se mě úplně na všechno
První tři měsíce mi psal skoro denně. Ptal se, jak se dělá to rizoto s houbami, které jsem vždycky vařila na neděli. Chtěl vědět, na jakou teplotu žehlím košile, aby se nespálily. Jednou mi volal ve čtvrt na deset večer, že neví, kam jsem dala tu velkou pánev, protože v té malé se mu nepodařilo osmažit maso pořádně.
Zpočátku jsem odpovídala. Myslela jsem, že je to normální, že se člověk musí naučit fungovat sám. Napsala jsem mu recepty, poslala fotku toho, jak mám naskládané nádobí ve skříňce. Jenže zprávy nepřestávaly, spíš přibývaly. Psal mi i o věcech, které s domácností vůbec nesouvisely – že mu chybí, jak jsem mu chystala oblečení na příští den, že si neví rady s objednáváním kontroly u zubaře.
V červenci jsem seděla u kávy s kamarádkou a ukázala jí poslední zprávu, ve které se ptal, jestli by mu neporadila, jaký prací prášek kupovat na barevné prádlo. Jana se zasmála. „Tohle už trochu přehání, ne? Ať se zeptá prodavačky v drogerce.“ Toho večera jsem si sedla doma k počítači a rozhodla se, že mu přestanu odpovídat úplně.
Obrátila se na mě celá rodina
Trvalo to necelý měsíc, než zavolal mé mamince. Řekl jí, že si neví rady, že je sám a že se k němu chovám bezcitně. Maminka mi to zavolala a ptala se, jestli bych mu nemohla aspoň napsat, ať ví, jak se má aspoň stravovat. „Muži jsou sami neschopní. To nevíš?“ Odpověděla jsem jí, že to není moje starost.
I Liborova sestra mi napsala zprávu, že prý dělám ze svého bývalého muže exota před celou rodinou a že bych mu mohla aspoň odpovídat na základní otázky. Odepsala jsem jí krátce, že Libor je dospělý chlap a že recepty se dají najít i na internetu.
Dnes už mi Libor nepíše. Slyšela jsem od společných známých, že si najal paní na úklid a vaření dvakrát týdně. Mně se mezitím podařilo v novém bytě zařídit kuchyň přesně podle sebe, bez ohledu na to, co chtěl on. Vařím si, co mě napadne, a nikomu to nemusím hlásit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




