
Když její otec zemřel, Jana byla přesvědčená, že stejně jako zbytek její rodiny dostane nějaké dědictví. Při čtení závěti ale zjistila, že byla vyškrtnuta. A později přišla na to, proč.
Když táta umřel, čekalo nás čtení závěti. Táta za roky podnikání nashromáždil celkem slušné jmění, takže to všechno muselo jít oficiální cestou. Byla jsem tedy u notářky. Seděli jsme tam s mámou a s Tomášem, mým mladším bratrem, na třech židlích, jako bychom čekali na pohovor.
Nešlo o omyl
Notářka četla pomalu. Byt na Žižkově připadne Tomášovi. Chata u Sázavy mámě. Peníze ze spořicího účtu se rozdělí mezi vnoučata. Čekala jsem, kdy přijde na mě, že teď zazní i moje jméno, ale nic. Pořád nic. Říkala jsem si, že to bude na konci, tak jsem čekala. Notářka pak složku zavřela a zeptala se, jestli máme nějaké otázky.
Zvedla jsem ruku. „Je tam nějaký omyl? Moje jméno nezaznělo.“ Notářka odpověděla, že žádný omyl to není, že závěť je z roku 2016, podepsaná a ověřená, všechno je v pořádku, jiná neexistuje. Otočila jsem se na mámu, jestli o tom věděla, a ona se mi nedokázala podívat do očí, šťourala se v kabelce, jako by tam hledala klíče, které držela v ruce. Pak řekla, že táta to tehdy probíral s celou rodinou, jen že se mi to nikdy nehodilo říct.
Z kanceláře jsem odešla, než se domluvili na dalších krocích. Srdce mi bušilo a byla jsem úplně mimo. Jak je to možné? Jak mě mohli vyškrtnout ze závěti? Vlastní dceru? Doma jsem si pak ještě večer procházela staré zprávy s tátou, jestli tam někde nebyla nějaká zmínka, proč to udělal. Nic jsem nenašla, jen běžné věci – kdy přijedu, jestli mám zimní pneumatiky a tak.
Úplně mě šokovali
Druhý den volala máma, jestli přijedu v neděli na oběd jako obvykle. Zeptala jsem se, kdo tam bude. Řekla, že Tomáš s rodinou a možná teta Hana. Chtěla jsem říct ne, ale nakonec jsem svolila. V neděli jsem na rodinu uhodila, aby mi řekli, proč mě táta vyškrtl ze závěti. Cukali se, ale Tomáš pak promluvil. „Nikdy ti nezapomněl, že sis vzala Marka.“
Můj manžel je výrazně starší než já. Když jsme se poznali, měl dluhy a táta se už tenkrát obával, že by to mohlo dopadnout špatně, že by mě mohl stáhnout dolů. Hrozně jsme se kvůli tomu hádali, ale nikdy mi neřekl, že jestli si ho vezmu, vydědí mě. S Markem jsme dodnes, dokázali jsme mu, že se mýlil.
Od té doby se s mámou vídáme méně. S Tomášem jsme si napsali jednou, o něčem úplně jiném, a pak už ne. Na rodinné srazy už nechodím. Tomáš si pak během dvou víkendů vyklidil tátův byt, poslal mi fotku staré lampy, jestli ji nechci. Odepsala jsem, že ne.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




