Gábina (35): Vzala jsem si muže ze zakázané rodiny. Pokus o usmíření na naší zahradě skončil naprostým fiaskem

Příběhy o životě: Vzala jsem si muže ze zakázané rodiny. Pokus o usmíření na naší zahradě skončil naprostým fiaskem
Zdroj: Freepik

Gábina si vzala syna nepřítele svého otce. Nikdy nechápala, co se mezi jejich rodinami stalo, ale srdci neporučila. Svatba měla rodiny sblížit, ale to se  nestalo.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 02. 06. 2026 10:30

Nevybíráte si, do koho se zamilujete. Se Štěpánem jsme se znali už od školy, ale nikdy jsme spolu nesměli ani mluvit. Už když můj táta zjistil, že chodíme do stejné třídy, došel za ředitelkou a nechal mě přeřadit, abych se s ním nepotkávala. Ale našli jsme si cestu.


Dali jsme se dohromady všem navzdory

Potkali jsme se po letech na jedné diskotéce. Měla jsem tam co do činění s jedním nepříjemným mužem, pořád se mi vnucoval a nedal mi pokoj, dokud se neobjevil Štěpán a nezakročil. Poznal mě, věděl, že by se ke mně neměl ani přiblížit, aby neurazil rodinnou čest, ale přesto mi pomohl. Jak jsem se na něj mohla po tom koukat jako na nepřítele?

Od toho večera jsme se začali potkávat stále víc. Ani jsme to neplánovali, jen jsme na sebe naráželi na stejných místech, až jsem si z něj dělala srandu, že mě snad sleduje. Hodně jsme spolu mluvili a rozebírali podivnou minulost našich rodin a shodli se na tom, že vlastně nevíme, co se tam stalo.

A tak jsme spolu začali chodit. Když se to můj táta dozvěděl, začal zuřit a pokusil se mi Štěpána zakázat, ale já se nedala. Popouzela jsem ho, dokud mi neřekl, co má proti jeho rodině a vypadla z něj naprostá banalita. Kdysi se se Štěpánovým tátou nepohodli někde v hospodě kvůli politice, poprali se a od té doby se nesnáší. Jak malé děti.


Naši tátové jsou jako malé děti

Po dvou letech mě Štěpán požádal o ruku a já přirozeně řekla ano, protože jsem ho milovala. Myslela jsem si, že svatba naše rodiny spojí a bude klid. Až když viděl, že mě Štěpánův táta nadšeně přijal do rodiny, vyměkl a ustoupil. Na svatbě se spolu nebavili, ale chovali se slušně.

Nedávno jsme uspořádali velkou rodinnou oslavu, protože jsme se Štěpánem koupili dům, který chceme pomalu rekonstruovat. Naši tátové se spolu procházeli kolem domu, dokonce to vypadalo, že si povídají a jsou v klidu, dokud jsme neslyšeli řev a rvačku. „Ty o stavbách vůbec nic nevíš, ty inženýre. Jak jim chceš pomoct?“ „A ty si myslíš, že tvoje ekonomka jim v něčem pomůže?“

Prali se jako malí kluci. Štěpán, já, moje tchyně a máma jsme je od sebe museli odtahovat jako rozzuřené psy. Táta hned zavelel, že s mámou odjíždějí, že tady s ním nebude. Přemlouvali jsme ho, ale nezůstal a od té doby musíme plánovat, aby se u nás náhodou nepotkali. A já se je snažím přemluvit, aby se přestali chovat jako malé děti.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články