Štěpánka (60): Táta nám nechtěl koupit ani pořádné boty. Po jeho smrti jsme ale objevili zlatý důl

Celý život jsme žili dost skromně. Táta pořád říkal, že nemáme peníze. Nepojedeme letos k moři, nemáme na to. Kup si ty levnější boty, nemáme na rozhazování. Brali jsme to jako skutečnost, ale sem tam jsme se ptali táty, jestli je to nutné. Nikdy to nekomentoval.

Roman (52): Dvacet let jsem dřel, abych nás zajistil. Teď manželka chce luxusní dovolené, tak jsem ji poslal poprvé v životě do práce

Nebyly to jen knížky

Táta zemřel krátce po tom, co zemřela máma. Nevydržel žít bez ní, ale ani po jednom z nich nám nezbyla žádná závěť ani dopis. Nic. Bylo na mě a na bratrovi, abychom vyklidili náš starý rodinný dům.

V tátově dílně to začalo být divné. Měl ji v přístavku za domem, byla zamčená, klíč jsme museli hledat. Uvnitř to vypadalo jako ze staré příručky pro kutily, ale všude taky byly noviny a knihy. Staré knihy, desítky let staré výtisky novin a časopisů. Působilo to divně, ale my to brali jako další z jeho podivností.

Nejdříve jsem je chtěla vyhodit, ale brácha mě zastavil, začal se jimi probírat a čekalo na nás obrovské překvapení. Byly tam staré i nové bankovky, ale nejen to. Našli jsme v listech i různé cenné papíry, aspoň to tak vypadalo, staré známky a další listiny, kterým jsme nerozuměli.

Marek (49): Po partnerčině smrti jsem přišel nejen o ni, ale i představu toho, jak jsme žili

Můžeme být bohatí

Nechápali jsme. První myšlenka byla, že je to falešné, ale nebylo. Složitě jsme našli odborníka na listiny, známky a všechny tyhle sběratelské věci, který nad tátovou sbírkou kroutil hlavou, ale potvrdil nám, že je to všechno pravé.

Nechápali jsem, jak to dělal. „Kde na to bral peníze? Vždyť jsme nikdy neměli peníze?“ Ale pak nám to došlo. My jsme nikdy neměli peníze, protože táta měl svoje sběratelské vášně, které naplňoval, zatímco my jsme nemohli mít ani pořádné boty. A věřili jsme, že jsme chudí.

Po pár měsících se nám znovu ozval onen odborník a nabídl nám za celou tu sbírku neskutečnou sumu, z které nám oběma s bratrem spadla čelist. V podstatě bychom byli zajištění oba do konce našich životů. Teď se rozhodujeme, jestli si od táty konečně vezmeme peníze, nebo si to necháme jako vzpomínku.

Karel (54): Máma po tátově smrti hrozně sešla. Když skončila v nemocnici, zjistil jsem, že je to s ní opravdu vážné

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].