Michal Nesvadba poprvé vysvětluje krach své show v O2 areně: Toužil jsem po menším prostoru, Leoš Mareš mě nevyslyšel

Mim Michal Nesvadba (68) se po odchodu z Kouzelné školky v roce 2023 ocitl doslova na profesní horské dráze. Všechno začalo ještě před covidem, kdy s producentem připravili velkolepou show na pražském Výstavišti.

Kvůli pandemii ji ale museli na poslední chvíli zrušit. „To pro nás byla velká rána, protože jsme byli na té show zadlužení. A ještě řeknu, že teprve letos po těch letech doplatím všechny dluhy. Ale v pohodě, s tím jsem smířený,“ konstatoval Nesvadba v pořadu Na kafeečko.

Po skončení pandemie se proto rozhodl oslovit Leoše Mareše, který měl s produkováním podobných akcí zkušenosti. „On byl v tom módu, že se dělají jenom O2 areny a že O2 areny fungují - a tak to celé zasadil do O2 areny. Já chtěl do vedlejšího O2 universum, které je kontaktnější,“ vysvětluje Nesvadba, který nakonec musel velkolepou show zrušit z důvodu nedostatku prodaných lístků.

Michal Nesvadba skončí po 24 letech v Kouzelné školce: Vnuci ani netuší, co dělám

Michal Nesvadba o Kouzelné školce

Člověk by si myslel, že za 23 let v České televizi, kdy ten program aktivně vytváříš, máš za jeden díl víc peněz. Sám jsi prozradil, že to byly 3 000 Kč. Jak dlouho trvalo napsat a natočit jeden díl Kouzelné školky?
Týden mi trvala příprava a týden jsem psal. Potom dva dny točíte pět dílů najednou. Jeden díl se točí třeba tři hodiny, protože se hodně opravuje, je tam ta loutka Františka a musíte dodržovat nějaké principy. Ty honoráře byly i nižší, potom se třeba o 300 Kč zvýšily. Pak tam také byly zvláštní poplatky České televizi, kdy jsem se musel vzdát reprízného. To dodneška nechápu, protože tohle by se třeba ve Spojených státech vůbec nemohlo stát.

Docela chápu, že tohle člověka zamrzí.
Když už o tom takhle mluvím, tak mi také vadilo, že si to celé neuměli spočítat. Takové to dám tomuhle herci třeba 5 000 Kč a tomuhle zase tolik... Jako že si to spočítám a dám do celkového rozpočtu. Ale tam pořád nebyly peníze. Já to nechápal. Když dělám nějaké představení, tak jsem zvyklý si udělat rozpočty a rezervy, a vždycky jsem se do toho vešel.

Navíc vím, že jsi sám sponzoroval Českou televizi a sám sis tam kupoval třeba pečivo, když jsi ho potřeboval na scéně, že?
Kupoval. Kupoval jsem si rekvizity. No, ale zase pozor, musím pochválit třeba dílny České televize. Když jsem dělal ty novější seriály, tak to bylo úplně úchvatné, co pro mě dělali. To bylo skvělé, i ty rekvizity potom. Ale za těch 20 let, za tu dobu, jsem se občas přece jenom vztekal. Dokonce jsem i odešel ze studia a jako malej kluk jsem zavřel dveře, zamknul se v šatně, že už dál točit nebudu.

Dobře ty, rebele!
Dupnul jsem si a pamatuju si, že mě přes ty dveře přemlouvali. A tohle musím taky říct - také jsem jednou přišel do České televize, už poměrně jako známá persona, která tam točí, řekněme, 20 let Kouzelnou školku, takže tři roky před mým koncem, a ve vrátnici slečna říkala: „Kam jdete?“ Tak odpovídám: „Jdu na natáčení Kouzelný školky.“ „A kdo jste?“ „No, já jsem Michal Nesvadba, já tam točím tu Kouzelnou…“ „Občanský průkaz!“ Uznávám, nemusela mě znát, třeba doma nemají televizi, nemusela se nic dozvědět, ale mě to hrozně vytočilo. Jako jeden z mála jsem tedy přeskočil tu hradbu, která vám brání tam vstoupit - normálně jsem ji přeskočil - vzal jsem si klíček od šatny, kam jsem 20 let chodil, a řekl: „Tady máte klíček.“ Tak si ho vzala, přeskočil jsem zpátky a utekl jim. Nevím, jestli mě potom nějak honili, ale hrál jsem dál.

Tady bydlí Michal Nesvadba: Domeček v dánském stylu stojí kousek za Prahou a připomíná Kouzelnou školku

O2 arena s Leošem Marešem nevyšla

Když jsi odcházel z Kouzelné školky, tak se měla konat obrovská akce v O2 areně. A já vůbec nerozumím tomu, proč se to nakonec nekonalo. Respektive nerozumím tomu, co se stalo. Ty bys nenaplnil O2 arenu? Tomu nevěřím.
Uvedu to možná poprvé na správnou míru, ale budu diplomatický. Já jsem opravdu připravil velkou show, která tady asi neměla obdoby. Byla ve stylu velké americké revue pro 30 lidí na pódiu. To pódium muselo být velké, protože jsme tam měli mistry světa na koloběžkách a na kolech, to celé v příběhu. Byli v kostýmech, měli speciální helmy a všechno jsem to dělal ze samolepicí pásky. Měli jsme tam 100 kostýmů, byly tam rychlé převleky, měli jsme velká nafukovadla. Byla to prostě obrovská show. A tahle show měla mít premiéru v době, kdy se bohužel vyhlásil covid. Měli jsme ji mít na pražském Výstavišti, ale nesměla se konat.

To je škoda!
To pro nás byla velká rána. Hlavně tedy pro mě a mého kolegu producenta, protože jsme byli na té show zadlužení. A ještě řeknu, že teprve letos po těch letech doplatím všechny dluhy. Ale v pohodě, s tím jsem smířený. A po covidu byla doba, kdy jsem si říkal: „No, musíme se k tomu vrátit, máme to ve skladech.“ A oslovil jsem Leoše Mareše, protože on v té době dělal úspěšné O2 areny. Mám ho rád a dělal jsem s ním spoustu projektů. Samozřejmě si tykáme a jsme kamarádi a myslím si, že on mě má taky rád a uctívá mě. Ale on byl v tom módu, že se dělají jenom O2 areny a že tyhle O2 areny fungují - a tak to zasadil do O2 areny. Já chtěl do vedlejšího O2 universum, které je kontaktnější.

Aha, takže takhle to bylo.
Nějakým způsobem si myslel, že když dají vyšší vstupné, protože jsi větší hvězda, tak to bude víc fungovat a tak dále. Ale vůbec jsme si nerozuměli v tom, že on musí dělat reklamu, že já toho nejsem schopen. Jenže on na to asi neměl čas. A protože dělal některé O2 areny opravdu úspěšně – klobouk dolů – tak to přeci jenom začalo být nějaké nejisté, že tam není tolik prodaných vstupenek. Leoš mi potom volal a říkal: „Hele, zkus to zrušit, protože je to riziko.“ Ještě jsem dosehnal nějaké peníze, jestli by tomu pomohly, ale on byl nějakým způsobem přesvědčený, že ne a že se to musí zrušit. Říkal jsem: „Hele, ale ty jsi producent, já jsem autor a herec a ti přece nic neruší. Producent ruší, protože to má takhle a takhle nasmlouvané.“ A on říkal: „Ne, buď tak hodnej, zruš to ty, protože já jsem hodně aktivní na svých sociálních sítích a tohle by tam byl takový zvláštní vykřičníček. Tak to prostě zruš ty.“

Takže jsi poslechnul.
Takže jsem nakonec namluvil, že se všem omlouváme, a zrušilo se to. On se k tomu potom přidal a řekl to hezky. Že mě má rád, že mě uctívá, ale že to prostě takhle je - že se neprodaly vstupenky a že se to zruší. Takže ten příběh je takhle poskvrněný a smutný. Ale to by ještě možná nevadilo, kdyby to bulvár bohužel celé neotočil.

Právě.
To je zajímavé, že ty mu vlastně nemůžeš říct: „Ale ono to bylo jinak!“ A on to napíše jinak. Stala se mi taková věc, že mi přišly čtyři otázky - oni to takhle někdy dělají, že napíšou čtyři otázky, a chtějí se na něco zeptat. Říkal jsem: „Na tuhle otázku nemůžu odpovědět, protože je špatně položená.“ A tak jsem odpověděl tak, že jsem napsal jinou otázku vycházející z té první, a odpověděl jsem. No, to jsem si naběhl! Ale nejsem smutný. Pořád to máme uložené v nějakém skladu, ale ubývá energie, abych to udělal. Uvidíme třeba na nějaké budoucí produkci, ale je to smutný příběh.

Takže de facto byste tu show mohli třeba během půl roku dát ven.
To můžeme hodně rychle, protože všechno je ušité. Ondřej Brzobohatý napsal skvělou hudbu, nádherné písničky, všechno je tam krásně udělané.

Aha, takže musí přijít ten správný čas a on přijde. On přijde.
V pohodě, v pohodě!

Zajímalo by mě, jestli v tuhle chvíli chystáš něco pro dospělé? Nechceš si na chvíli odběhnout jinam?
Já teda nevím, co kde prosáklo, ale hezky se ptáš. Víš, jak to je u herců a umělců. Ono když se něco říká o plánu, že něco bude, tak se to obvykle zakřikne. Ale já to naznačím. Já jsem se čtyři roky soustředil na to, že napíšu filmový scénář pro animovaný film. Ať se všichni smějou, jak chtějí, ale je určený pro Pixar. A víc vám neřeknu!

Lucie Matušová o mužích: Vždycky jsem tíhla ke starším, moje první láska byl už ve školce Michal Nesvadba

Syn Marek to s lepenkou také umí

Známe tě jako tapemana, mistra přes práci s barevnou lepenkou. V roce 1997 to prý vzniklo v Japonsku.
Ano, vzniklo to v Japonsku. Znal jsem agenta v Holandsku, Japonce, který mě objevil zase mimochodem v Anglii, a poslal mi nabídku, jestli bych nechtěl jet do Japonska na festival, který je přímo vytvořený tak, že musí překvapit diváky. A říkal, jestli nemám zájem něco vymyslet. Objevil jsem někoho, kdo se samolepicí páskou lepil krabice ve sběru a tak podobně. Já si ji potom koupil, sehnal i barevné pásky, a začal jsem tvořit. Takhle nějak to vzniklo. Do Prahy přijelo asi pět Japonců, kteří po celé Evropě hledali talenty, a v divadle Viola jsem jim tu pásku vytočil a začal s ní něco modelovat.

Aha. A co to bylo?
To se budeš smát: sushi.

Všichni milujeme sushi!
Ano, sushi. A oni na to koukali, přišli za mnou, drželi tu pásku a japonsky si něco vyprávěli. Viděli tu pásku, kterou všichni mají na stole v kanceláři, ale byla barevná a trošku silnější, bylo to prostě jiné. No, a já jsem tam jel a opravdu jsem ten konkurz v Japonsku vyhrál. Dali mi cenu za ne přínos, ale za nápad. Nebyla ničím jiným než potřesením ruky a možná nějakým diplomem. Ale byl to impuls k tomu, že se z toho dá vyrobit prakticky cokoliv.

A umíš z toho vyrobit cokoliv?
Jo, cokoliv.

Lepíš si takhle i doma pro radost? Lepil jsi synovi, když byl malý?
No jo! Syn byl můj nejvěrnější divák. Je mu 16 let, je na střední škole a je zajímavé, že zatím ho cesta nevede k tomu, co bych byl rád - aby byl trošku bohémštější, aby byl umělec. Ale v něm to je. Já to vím, že to v něm je a s páskou to taky umí. On mi přináší celou spoustu nápadů. Musím mu za to takhle oficiálně poděkovat.

O čem dalším promluvil Michal Nesvadba:

• Jak vzpomíná na své rodiče
• Kdy se začal zajímat o umění
• Proč se o něm traduje, že je synem Jana Třísky
• Proč skončilo populární Mimtrio
• Který výrobek z lepicí pásky dělá nejraději

Na Michala Nesvadbu s jeho nejbližšími se můžete podívat v naší fotogalerii.