Moderátor Leoš Mareš slaví 27. dubna své 50. narozeniny, ke kterým si nadělil velkolepý dokument plný jeho vzestupů, ale také pádů. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz vysvětluje, proč své kožichy nikdy nezavře do sklepa a jaký vliv na jeho oblékání má manželka Monika. Připomeňte si s námi jeho začátky prostřednictvím galerie.
Moderátor Leoš Mareš (50) sezval všechny své blízké do kulturního domu v Berouně, kde měl premiéru první díl jeho dlouho očekávaného dokumentu. Nechyběla manželka Monika (45), syn Matěj (17) a také maminka Lenka. „No, je to hrozný. Stárnu s ním... Přála bych mu zdraví, hlavně zdraví. Aby si užil dětí a aby byl šťastný,“ popřála synovi k padesátinám v rozhovoru pro TV Nova.
My jsme na Leoše zavzpomínali prostřednictvím archivních fotografií, na kterých řádí ve svých slavných kožiších. Ty v poslední době nenosí tak často, naposledy na svých koncertech. „Etapa kožichů měla pauzu, ale ukázalo se, že je to celoživotní cesta. Nebudu říkat prokletí, je to cesta,“ přemítá Leoš v našem rozhovoru. „Je to celoživotní symbol a takový artefakt. Takže kožichy už ke mně budou patřit navždy – alespoň pro mě.“
Doporučené video: Talkshow LifeeTalk s tchyní Leoše Mareše, Helenou Harabinovou
Leoš Mareš slaví 50 jako český David Beckham
Na červeném koberci v Berouně Leoš zazářil po boku své krásné manželky Moniky. Málokomu uniklo, jak dlouhou cestu Leoš v průběhu let ušel co se týká jeho image a módního stylu. To nám v rozhovoru sám potvrdil. „Abych byl upřímný, tak já vlastně módě moc nerozumím. Oni mi to vždycky nabídnou a já si z toho vyberu. Takže tak. Doufám, že se v průběhu let vyvíjím, to ano, ale jak, to musíte posoudit vy,“ vybízí Lifee.
„Mám jedině Filipa Vaňka. Filip Vaněk a moje žena, oni dva když něco schválí, tak je to dobře,“ vysvětluje Leoš, podle kterého je výběr vhodného oblečení vlastně zajímavá alchymie. „Filip je profík, ten je nejlepší, ale samozřejmě že někdy může nevhodně odhadnout třeba toho nositele. On mě má samozřejmě nakoukaného, ale někdy má třeba nějakou myšlenku a moje žena ho uzemní,“ vypráví, jak se jeho outfity rodí.
Brzy možná přiloží ruku k dílu také jeho čtyřletá dcerka Alex. „To je zajímavá myšlenka! Ještě ne, ale myslím, že se to stane,“ rozesmál se moderátor upřímně. Podle všeho už teď jeho holčičku móda zajímá. „Vždycky mi něco přinese, nějaký plyšový náramek nebo tak něco, takže ano. Možná se to stane. A víte co? Možná se na to těším,“ dodává pyšně Leoš.
Dokument vznikal bez cenzury a bez dohledu
Televize Nova se rozhodla Leošovi k padesátinám natočit třídílnou dokumentární sérii Leoš, kterou od 24. dubna uvádí Oneplay. „Je to silný příběh člověka, který mě opravdu něčím fascinuje. Leoše Mareše zná každý, každý má na něj nějaký názor a lidé jsou na něj strašně zvědaví a ptají se, zjišťují. Ale myslím si, že úplně podrobně ho nikdo nezná, i když třeba z Instagramu máte ten dojem, že ano,“ naznačuje v našem rozhovoru kreativní producentka Simona Matásková směrem k Marešovým sociálním sítím.
Osobnost moderátora Leoše Mareše fascinuje Matáskovou především svou houževnatostí a cílevědomostí. „Líbí se mi na něm to, že on opravdu nepochází z nějaké dobré rodiny, která si chlapce hýčkala a uhladila mu cestu. Jako dítě už začal sám přemýšlet o tom, co chce dělat, a s nadsázkou říká, že chce být slavný a bohatý. Směje se tomu, je to nadsázka,“ zdůrazňuje znovu Matásková. „Začal si ten sen už jako kluk na gymnáziu plnit a dodneška má před sebou spoustu věcí, které chce ještě dělat. A je to nesmírně pracovitý člověk.“
Jedním dechem přidává zajímavý poznatek - Mareš nechal dokumentaristy dva roky tvořit prakticky bez jakékoliv kontroly či dokonce cenzury. Nechal jim zkrátka dveře otevřené dokořán. „Nadchnul mě tím, že po těch dvou letech ani jednou nepřišel do střižny. Viděl až výstup, když jsme mu pustili všechny tři díly najednou. Myslím, že si ho budu vážit a obdivovat ho za to, že neudělal ani jednu změnu,“ překvapuje kreativní producentka.
Na unikátní fotografie z premiéry Leošova dokumentu, ale také na archivní perličky Leoše v začátcích jeho kariéry se můžete podívat v naší fotogalerii.










