Markéta (33): Roky jsem rodičům posílala peníze. Když jsem v cizině padla na dno, odmítli mi pomoct

Do Dublinu jsem odjela v šestadvaceti, hned po škole. Pocházím z malé vesnice, kde práce v mém oboru nebyla, a v Irsku se mi otevřela jedinečná možnost. Máma s tátou mi tehdy nemohli moc pomoct, protože sotva vycházeli s penězi, a tak jsem věděla, že se budu muset spolehnout sama na sebe.

Sylva (32): Rodina se mi neustále snaží rozmluvit bezdětnost a otravují mi tím život

Zvládla jsem to sama

Začátky byly drsné. První tři měsíce jsem bydlela v pokoji se dvěma cizími holkami a vařila si z jediného hrnce. Nebyla jsem zaměstnaná, vydělávala jsem si zakázkami, které jsem sehnala, a neměla moc peněz. Nájem vysoký a často jsem večer přepočítávala, jestli mi vyjdou peníze na další dva týdny. Srdce mi bušilo pokaždé, když mi přišel e-mail od bankovního účtu.

Rodičům jsem o tom neříkala, nechtěla jsem je znepokojovat. Po půl roce se na mě usmálo štěstí a získala jsem velkou zakázku, která mi zajistila práci a dobré peníze na rok dopředu. Přestěhovala jsem se do vlastní garsonky a od té chvíle to vypadalo, že budu jen stoupat.

Po dvou letech jsem měla stabilní příjem a rozhodla jsem se, že rodičům začnu posílat peníze. Každý měsíc šlo domů pár tisíc, které pro mě nebyly problém, ale rodičům hodně vypomohly. Máma mi pokaždé napsala, že jsou moc vděční. Bylo mi dobře, že se jim můžu odvděčit.

Olina (27): Místo luxusní dovolené u moře mě čekala tvrdá dřina na stavbě. Rodiče přítele si ze mě udělali levnou pracovní sílu

Dali přednost bratrovi

Po několika letech, kdy jsem si dělala jméno v oboru, ale přišla krize a já nemohla najít další práci. Měla jsem našetřeno na pár měsíců. Práci jsem hledala každý den, ale nic nepřicházelo. Když mi začaly docházet úspory, rozhodla jsem se zavolat domů a poprvé v životě o něco požádat. „Potřebuju půjčit na tři měsíce. Až získám nějakou další práci, vrátím vám to. Víte, že jsem vám poslední roky pomáhala.“

Máma mi ale řekla, že to teď nejde. Můj mladší bratr Martin s přítelkyní čekali první dítě a rodiče mu slíbili koupit kočárek, postýlku a veškerou výbavičku. Peníze, které jsem jim posílala, padly na to. Zeptala jsem se, jestli by jim aspoň nezbylo něco na půjčku. „Teď opravdu ne, Markétko, ty si poradíš, vždycky sis uměla poradit.“

Byla jsem zaražená, s jakou lehkostí mi máma sdělila, že za bratra utratí desetitisíce, i když by si to všechno mohl koupit sám, ale mně, která je roky podporovala, nepomůže. Po dalších šesti týdnech jsem získala nový projekt za krásné peníze, kvůli němuž jsem se musela přestěhovat do Londýna. Jakmile jsem to řekla našim, zeptali se mě, kdy jim začnu zas posílat peníze. Nezačala jsem.

Hanuš (52): Obětovali jsme s manželkou úspory na dceřin sen. Když jsem jí navrhl návrat domů, zablokovala si mě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].