Hanuš (52): Obětovali jsme s manželkou úspory na dceřin sen. Když jsem jí navrhl návrat domů, zablokovala si mě

Dcera se před rokem a půl odstěhovala do Barcelony, kde chtěla zkusit kariéru v animaci. Dva roky předtím studovala obor na univerzitě a vždycky říkala, že chce pracovat ve velkém studiu v zahraničí, ne u nás, kde je podle ní trh malý. Měli jsme obavy, ale podpořili jsme ji.

Dušan (41): Povýšeně jsem manželce naznačil, že vzdělání je víc než řemeslo. Krutě se mi to vymstilo

Nechce se vzdát snu

Před odjezdem počítala, že si do roka najde práci v oboru a bude se živit sama. Z úspor financovala první měsíce, pak si přivydělávala jako servírka. Rok a půl ale uplynul a stálou práci v animaci pořád nesehnala, bere jen drobné freelance zakázky, které nepokryjí ani její nájem.

Před třemi měsíci mi poprvé zavolala, že potřebuje půjčit peníze na nájem, protože zakázka, se kterou počítala, se zrušila. Poslal jsem jí tehdy deset tisíc korun z úspor, které jsme si s manželkou odkládali na opravu střechy. Od té doby volá skoro každý měsíc se stejnou žádostí.

Naše finanční situace to dlouhodobě neunese. Nežijeme si špatně, ale život v Barceloně je úplně jiná liga. Nemáme na to, abychom ji donekonečna podporovali. Při posledním telefonátu v červnu jsem jí řekl, že tentokrát peníze poslat nemůžeme, a navrhl, ať zváží návrat domů, aspoň na pár měsíců, než si najde stabilnější práci. „To nemůžeš myslet vážně! Nemůžu. Zahodila bych všechno, o co jsem se dva roky snažila.“

Hádali jsme se přes telefon dobrou půlhodinu, oba jsme zvyšovali hlas, a nakonec zavěsila bez rozloučení. Druhý den nebrala telefon mně ani manželce.

Kristián (48): Doma jsem si připadal jako cizinec. Synova přítelkyně si z nás udělala bezplatnou ubytovnu

Nezvládneme ji podporovat

Bál jsem se, že jsem to přehnal a že ji takhle ztratím. Po týdnu jsem jí napsal zprávu, že bych za ní rád přijel, abychom si to vyříkali osobně, ne přes telefon, kde si skáčeme do řeči.

Koncem července jsem letěl do Barcelony na tři dny. První den jsme se tématu vyhýbali, ale pak jsem se zeptal, jak dlouho ještě plánuje takhle fungovat bez jistoty příjmu. Řekla, že neví, ale že se vrátit nechce, protože by to pro ni znamenalo vzdát se snu kvůli penězům.

Nechtěl jsem se s ní hádat, ale když jsem jí řekl, že my ji podporovat nemůžeme, že na to naše české platy nestačí, hrozně se na mě naštvala a odešla. Další den jsem odlétal, ale už jsem se s ní nepotkal. Nezvedala mi telefon a od té doby se mnou nemluvila. Ani s manželkou. Bojím se o ni, ale je dospělá a musí se naučit o sebe postarat sama a přijmout zodpovědnost.

Rozárie (24): Táta roky sliboval firmu mému ženichovi. Když jsem si ho konečně našla, začal šokovaně couvat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].