
Erik se chtěl postarat o svoji rodinu ve chvíli, kdy zjistil, že je jeho přítelkyně těhotná. Odjel do zahraničí vydělat peníze, ale když se vrátil, ukázalo se, že oficiálně není otcem...
Odjel jsem na půl roku pracovat do Skandinávie, protože přítelkyně otěhotněla a my jsme neměli žádné vlastní bydlení. Chtěl jsem vydělat na zálohu na hypotéku, možná něco navíc, abychom nezačínali rodinný život s holým zadkem. Domů jsem se vrátil dva týdny po porodu, s penězi našetřenými a s plánem, jak budeme bydlet.
Vyškrtla mě
U porodu jsem být nemohl, protože mi to práce nedovolila, ale přítelkyně to věděla. Věděla i, proč jsem odjel. Věděla, že se o ně chci postarat a na začátku s tím problém neměla. Je pravda, že během toho půl roku jsme se viděli jen párkrát a já tam nebyl celé těhotenství, ale můj záměr byl dobrý.
Když jsem dorazil konečně k rodičům přítelkyně, dva týdny po porodu, natěšený, s dárky a plánem, vyrazili mi dech. Když mi přítelkyně ukázala rodný list, v kolonce otec bylo prázdno. Řekla, že jsem tam půl roku nebyl. „Ani jsem si nebyla jistá, jestli chceme být pořád rodina, tak jsem tě z rodného listu vynechala.“ Řekla mi to bez emocí, jako by se rozhodla dávno, jen mi to neřekla.
Nekřičel jsem a neodešel jsem. Zůstal jsem u kamaráda a další dny jsem chodil za dcerou každý den, i když se mnou přítelkyně mluvila jen o tom nejnutnějším. Byl jsem rozhodnutý jí dokázat, že chci být rodina, že na tom trvám, ale ona se prvních pár týdnů vůbec k ničemu neměla, zatímco já jsem běhal po realitkách a sháněl nám bydlení.
Musím jí to dokázat
Po pár měsících jsem našel krásný byt, v kterém by nám určitě bylo dobře a zjistil jsem si, jak to funguje s rodnými listy. Že vlastně stačí přijít na matriku a když oba rodiče souhlasí, pak je snadné mě do rodného listu jako otce dopsat.
Sešli jsme se v parku, protože doma by u toho byli její rodiče a chtěl jsem s ní mluvit sám. Řekl jsem jí, že jsem odjel kvůli nim, ne pryč od nich, a že chci být napsaný jako otec bez ohledu na to, jak to mezi námi dopadne. Mlčela dlouho, pak řekla, že si myslela, že se nevrátím.
Druhý týden jsme šli spolu na matriku a podepsali jsme prohlášení o otcovství. Ten samý den jsem je vzal na prohlídku bytu, který už jsem stejně koupil. Řekl jsem si, co na tom záleží? Když tam se mnou nebudou obě, tak aspoň budu mít druhý domov pro svoji dceru. Ale teď to vypadá, že možná budeme rodina, ale to se ještě uvidí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




