Facebook
Instagram
Eliška má za dva týdny termín porodu. Ale místo toho, aby se těšila na vytouženou dceru, má hlavu plnou starostí. Její tchyně se totiž vychloubá, jak odkojila všechny své děti. Eliška se bojí, že to nezvládne.
S manželem jsme už zařídili dětský pokoj, máme spoustu oblečení, plenek a já už jen čekám, až se moje dcera podívá na svět. Každý den si maluji, jak si budeme spolu hrát a neodtrhnu se od ní ani na vteřinu. Přestože bude moje první dítě, porodu se nebojím. Vrásky mi přidělává něco jiného...
Podle tchyně mám malá prsa
Dlouho jsem se radila s mamkou a přečetla také spoustu literatury o kojení. V zásadě v tom nevidím žádný problém. Po porodu bych se v pohodě měla rozkojit. Mamka mi říkala, že jí to šlo pomalu, ale chtělo to čas a klid a pak všechno bylo v pořádku.
Byla jsem klidná jen do té doby, než se u nás začala častěji ukazovat moje tchyně Julie (58). Místo toho, aby mě uklidnila, protože sama porodila pět dětí, začala se chvástat. Pokaždé skepticky kouká na moje malá prsa a kroutí hlavou.
„Holka, bude ta malá mít co jíst?" pronesla nedávno. „Jak to myslíte?" zajímalo mě. „Podívej, já s těmahle nakrmila pět pořádně hladových krků. Ale ty..." nedořekla, ale bylo mi jasné, kam tím míří. Je pravda, že Julie má obří prsa a ráda nosí výstřihy. Ale čekala bych od ní podporu, ne tohle.
Porod bude malina, bojím se hlavně kojení
Tchyně vůbec nechápe, že mi její řeči nedělají dobře. Kdykoliv se rodina sejde, zásobuje nás historkami o tom, jak dlouho kojila každé ze svých dětí. A to si to dovolila i v době, kdy to prý nebylo až tak populární. Nedávno také otevřela téma kojení na veřejnosti. Toho by se ona nebála... Já vím, Julie by byla schopná vytáhnout prso i dnes, je těmi svými přednostmi posedlá.
Zvykla jsem si, že mám malá prsa. A jsem ráda, že se líbí mému manželovi. Jen se mi kvůli tchyni vybavují léta na střední škole, kdy jsem se za "neexitující" výstřih styděla. Možná by mi to teď tak nevadilo, kdyby Julie tolik nemluvila o tom, že s malými prsy toho moc nenakojím. A to mi v těhotenství ještě trochu narostla.
Začínám mít obavu z toho, co mě čeká. Nebojím se porodu samotného, ten se určitě povede. Mám domluveného super lékaře, který je empatický a rodí děti přes dvacet let. Starosti mi dělá to, co přijde pak. Na kojení totiž už budu sama...
Budu špatnou matkou, když nezačnu kojit?
Byla jsem připravená i na to, že pokud se nerozkojím, přejdu na umělé mléko. Hlavní je, aby dítě nestrádalo. Jenže po těch řečech, co trousí Julie, začínám mít pocit, že když nebudu kojit, bude ze mě špatná máma. Manžel a moje máma říkají, abych si to tak nebrala, ale já na to nemůžu přestat myslet.
Je to opravdu tak? Jsou dobré jenom ty matky, které svoje děti kojí? Nebo z toho zbytečně dělám vědu a mám se hodit do klidu, protože příroda všechno zařídí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
