Blanka (33): Můj černý humor dohnal tchyní k slzám. Musela jsem se krotit, aby z mého cynismu neměla infarkt

Jsem trochu prostořeká a na hloupou otázku dávám stejnou odpověď. Moje tchyně můj humor už trochu chápe, byly ale doby, kdy jsem ji dokázala rozplakat. Raději se krotím

Jana (34): Odjela jsem sama na Šumavu, abych si odpočinula od domácnosti. Tchyně mě přijela zkontrolovat kvůli podezření z nevěry

Ráda si dělám legraci sama ze sebe

Miluju humor a nejraději ten černý a pořádně suchý. Můj manžel to má podobně, i když možná ne tolik, jako já. Ale už si zvykl. Jeho matka však nikoliv. Ta je z mých vtípků v rozpacích, a tak se snažím krotit, aby ze mě neměla infarkt. Jednou už bylo namále.

Pochopila jsem totiž, že ne každý mě chápe a s city mojí tchyně není radno si zahrávat. Jednu dobu jsem zastávala názor, že si na mě prostě musí všichni zvyknout. Ale pak mi došlo, že minimálně v jejím případě musím názor přehodnotit.

Když jsem totiž tu dámu poznala, měly jsme hned problém. A vypadalo to, že si nakonec ani nevezmu jejího syna za manžela. Naštěstí se vše urovnalo a já jsem vzala zpátečku. Jsem prostě ze svojí rodiny zvyklá na to, že si ze sebe neustále utahujeme.

Petra (33): Tchyně mi vyčetla, že jsem zničila jejího syna. Nechala jsem ji s ním celý den o samotě a to jí otevřelo oči

Začátky byly krušné

Budoucí tchyni jsem už znala, párkrát jsem ji viděla na rodinných sešlostech svého přítele. Tehdy jsem se ještě neprojevila naplno, ale už se na mě tvářila trochu podivně. „To já doma nehnu prstem, doufám, že jste Jonáše pořádně vychovala a bude mi sloužit,“ řekla jsem třeba z legrace, když se mě ptala, jestli už jsem mu vařila jeho oblíbenou svíčkovou.

Pak jsem přišla k ní na návštěvu, kde bylo neuklizeno jako v hotelu. „Měla jste říct, že nestíháte uklidit, přišli bychom jindy,“ smála jsem se, když naznačila, že má trochu nepořádek. Zděšeně pak zkontrolovala parapet, z něhož jsem z legrace sundávala neexistující prach.

„Děkuji, oběd byl moc dobrý. I kdyby nebyl, nepřiznala bych to,“ chechtala jsem se a jí se mírně chvěla brada. Jonáš mě potichu napomenul, že je maminka přecitlivělá. Když se začalo mluvit o svatbě, málem se pokřižovala. Myslela si, že se bereme tak brzy, protože jsem těhotná. To mě urazilo.

Eva (37): Doufala jsem, že mi tchyně na dovolené pohlídá děti. Místo toho si užívala moře

Cynismus je moje obrana

„To ne, já děti nechci. Mám v plánu chovat dobrmany,“ vyděsila jsem ji už úplně. Ani se se mnou nerozloučila a pak jsem zahlédla za záclonou v okně, že pláče. Zřejmě to všechno brala vážně a myslela si, že si její synáček bere nějakou bláznivou fůrii. Svatbu mu dokonce rozmlouvala.

A tak jsem se příště třikrát kousla do jazyka, než jsem něco plácla. Bylo to zpočátku těžké, ale zvládám to dobře. Sem tam mi to ujede, ale tchyně už mě trochu zná a pochopila, že jsem vtipkovala. Naučila mě občas přezkoumat svoje poznámky a zjistila jsem, že se mi to hodí třeba i v práci nebo mezi přáteli. Můj cynismus je někdy příliš vražedný a zřejmě ho používám jako zbraň.

Anna (29): Tchyně k nám chodila neohlášená a kritizovala zařízení domu. Vše změnilo až upřímné posezení u kávy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].