Dita (46): Tchyně mě po rozvodu nezatratila a dál mě bere jako dceru. Její syn kvůli tomu teď zuří

Příběhy o životě: Tchyně mě po rozvodu nezatratila a dál mě bere jako dceru. Její syn kvůli tomu teď zuří
Zdroj: Freepik

Dita se rozvedla před čtyřmi lety poté, co její manžel odešel za jinou ženou. Přestože přišla o manželství, nechtěla zpřetrhat všechny vazby na rodinu svého bývalého muže, kterou měla ráda. Nejbližší vztah si dodnes udržela s tchyní, což se ale brutálně nelíbí jejímu „ex“.

Martina Šebestová
Martina Šebestová 22. 06. 2026 10:30

Když se se mnou manžel po dvaceti letech manželství rozešel, prožívala jsem absolutně nejhorší období svého života. Odešel za jinou ženou a já musela začít znovu. Ztratila jsem sice muže, kterého jsem velmi milovala, ale nechtěla jsem ztratit i celou jeho rodinu, zvlášť s tchyní jsme k sobě měly opravdu blízko. A blízko k ní stále mám, což se Petrovi nelíbí.

Je mi druhou mámou

Před dvěma lety se zdravotní stav bývalé tchyně zhoršil natolik, že nastoupila do domova seniorů. Krátce poté mi zavolala. „Dituško, že za mnou budeš jezdit…?“ ujišťovala se. Samozřejmě jsem jí to slíbila. Do té doby jsme se vídaly jednou za čtrnáct dní v kavárně a později, když už hůř chodila, tak u ní. Od té doby za ní do domova seniorů jezdím pravidelně.

„Ty jsi jediná, kdo si na mě vždycky udělá čas,“ opakuje mi neustále. Možná je naše pouto tak silné i proto, že už nemám vlastní rodiče. Maminka mi zemřela před patnácti lety a tatínek několik let po ní. Tchyně mě měla vždy ráda, nikdy jsem od ní necítila odstup. Po smrti maminky se pro mě stala něčím jako druhou mámou. Ne že by ji mohla nahradit, ale byla tu, když jsem potřebovala radu, zralou ženskou energii, povzbuzení nebo někoho, kdo mě prostě jen vyslechne.

Její syn za ní skoro nechodí

Nejvíc mě mrzí, že její vlastní syn ji navštěvuje jen sporadicky. Nechci nikoho soudit, každý máme své starosti a povinnosti. Jenže když za tchyní přijedu, často slyším stejnou větu: „Petr tu nebyl už několik týdnů.“ O to víc mě překvapilo, když mi bývalý manžel před dvěma měsíci zavolal...

„Nepřeji si, abys chodila za mou mámou!“ řekl bez dlouhého vysvětlování. Zůstala jsem jako opařená. „Vždyť jedu za ní, ne za tebou, máme se rády,“ odpověděla jsem. Jenže on trval na svém – byl to velice nepříjemný rozhovor. Později jsem se od bývalé švagrové dozvěděla, že problém nevidí jen on. Vadí to i jeho přítelkyni, kvůli které ode mě odešel. Ta za tchyní přitom prakticky nechodí. Myslím, že by jí to tedy mohlo být úplně jedno.

Nevím, jestli mám ustoupit

Před týdnem mi zavolal znovu. Tentokrát byl ještě důraznější. „Měla bys respektovat, že už nejsi součástí naší rodiny,“ vyštěkl bez pozdravu. „A ty bys měl respektovat, že tvoje máti má svůj život a je svéprávná!“ opáčila jsem. Pohádali jsme se.

Když jsem to později vyprávěla tchyni, dlouho mlčela. Pak mě vzala za ruku a řekla: „Pro mě jsi pořád rodina.“ V tu chvíli jsem měla slzy v očích. Ne kvůli bývalému manželovi, ale kvůli ní. Kvůli té báječné ženě, která mě absolutně přijala a která je dnes možná posledním člověkem, jenž si pamatuje všechny důležité kapitoly mého života. Zatím za ní chodím dál. Jenže pokaždé, když odcházím, přemýšlím, jestli dělám správnou věc. Jestli nemám dát na přání jejího syna, aby byl zkrátka klid.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články