
V sedmnácti ji pustil z hlavy, po letech mu ale zničila spánek. Patricii našel v rodném městě jako manželku svého dávného kamaráda. Své city však nedokázal ovládnout. Rok kolem ní kroužil a vymýšlel si falešné důvody k návštěvám, dokud ji neudolal.
Když mi bylo sedmnáct, potkal jsem dívku svého života. Tehdy jsem to nevěděl, co chci, byl jsem mladý a nevážil jsem si toho, co jsem měl.
Nikdy jsem nezapomněl
S Patricií jsme se potkali v létě na brigádě. Pracovala ve stánku se zmrzlinou na koupáku, kam jsme chodili s kamarády každý den. Vždycky jsem si k ní šel pro zmrzlinu, pokecal si s ní, ale trvalo mi několik týdnů, než jsem ji pozval na rande. Tehdy šlo o vcelku jednoduchou procházku po městě.
Strávili jsme spolu léto,, během kterého se naši rozešli a já se s mámou odstěhoval. Přesvědčoval jsem Patricii, že s ní zůstanu na dálku, ale pustil jsem ji z hlavy, jak se za mnou zavřely dveře auta, a dalších pár let jsem měl co dělat sám se sebou a na ni jsem si sotva vzpomněl, ale nikdy jsem na ni zcela nezapomněl.
Před lety jsem se vrátil do města, kde jsem vyrůstal, na tátův pohřeb. Nebyl jsem tam od svých sedmnácti, ale když jsem vešel do restaurace na hostinu, poznal jsem ji hned. Patricie tam roznášela jídlo. Nejprve mě nepoznala, ale dívala se na mě a bylo jasné, že jsem jí povědomý. Později večer jsem se k ní přitočil a připomněl se jí.
Nedokázal jsem si pomoct
Nakonec jsem jí pomáhal i s úklidem. Povídali jsme si a já si zase připadal, jako by mi bylo sedmnáct, jen tentokrát jsem byl už rozumnější a moudřejší. Ale během té noci jsem taky zjistil, že se vdala za mého kamaráda z dětství. Toho kluka jsem míval rád, ale vidět znovu Patricii ve mně zapudilo jakoukoli sounáležitost.
Začal jsem jí psát a jezdit do města častěji na návštěvy. Vymlouval jsem se, že tam potřebuju řešit nějaké dědictví po tátovi, i když po něm nic nezbylo, ale chtěl jsem ji vidět. Nadbíhal jsem jí, chodil za ní, až si toho všiml i její manžel, který se se mnou dokonce popral, ale já Patricii nemohl dostat z hlavy.
Trvalo mi to skoro rok, ale nakonec jsem ji udolal. Přiznala mi, že na mě nikdy nezapomněla. „Připadám si pitomě, protože jsem dospělá, ale citům neporučíš.“ Nedávno podala žádost o rozvod a zařizujeme si společný život. Nemám radost, že jsem rozbil rodinu, ale za lásku mého života to stojí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




