Hvězda Ulice Monika Zoubková zůstala po těžkém rozvodu sama na děti: Z největší nouze mi pomohl Patrik Hartl

Herečka Monika Zoubková (50) se proslavila rolí psychicky labilní doktorky Terezy Valšíkové v seriálu Ordinace v růžové zahradě, a aktuálně ji můžeme vídat v seriálu Ulice jako nepříjemnou němčinářku Marii Křížovou.

S režisérem Michalem Dočekalem má půvabná herečka dvě dcery Emmu Luisu (19) a Stellu (14) a půl roku před pandemií covidu se jí podařilo v tichosti a bez zájmu médií rozvést. Stala se z ní matka samoživitelka, která v té době ještě přišla o hereckou práci. „Bylo moc hezký, že když jsem na tom byla fakt nejhůř, tak mi zavolal Patrik Hartl, a řekl: ,Prosím tě, jak ti můžu pomoct?' A byl to jeden z mála, kdo se mi ozval a řekl: ,Já ti okamžitě můžu poslat peníze.' ,Ne, nepotřebuju peníze, to si kdyžtak půjčím od rodičů. Ale kdybys měl do budoucna nějakou práci, tak budu ráda.' A on se fakt za půl roku ozval,“ chválí v talkshow Na kafeečko populárního spisovatele, díky kterému získala hned několik rolí v pražském Studiu Dva.

Oblíbená herečka z Ulice i Ordinace začíná v 50 novou životní etapu: Monika Zoubková se z rozvodu vypsala

Monika Zoubková rekapituluje život po padesátce

Moniko, nedávno jsi oslavila padesátiny. Je něco, co bys řekla Monice, které je 23 let a přišla do Prahy?
Hlavně následovat svoji intuici. Protože člověk ji někdy trošku ztratí během cesty a dělá věci, které by měl. A protože já jsem přezodpovědná, tak to mám v sobě velmi silně. A někdy jsem tu intuici opustila. To bych si poradila, abych jí víc věřila a důvěřovala.

Takže v tuhle chvíli se začínáš vracet ke své intuici?
Jo, snažím se o to. Ne vždycky se mi to daří, protože přeci jenom těch věcí, které člověk musí, je pořád dost. Ale snažím se myslet na sebe a na to, co vlastně jsem, kdo jsem, a co mě kdysi v dětství činilo šťastnou. A vracet se k tomu. Je to samozřejmě dlouhá cesta. Rozvedla jsem se, takže nacházet zpátky tu svoji ženskou sílu a energii po nějakém rozpadu, po něčem nepříjemném… postupně ji sbírám. A snad se mi to podaří. Cítím se teď nejlépe, jak jsem se kdy cítila.

Kdybys tohle řekla někomu, komu je dvacet, asi by ti nevěřil.
Viď? Neříkám, že jsem úplně spokojená sama se sebou, spoustu věcí bych zlepšila, ale cítím se dobře a vlastně bych nic neměnila. Samozřejmě člověk neví, co ho potká – jestli bude zdravý. Ale poslední dobou se cítím opravdu dobře. Jak ve svém těle, tak ve své duši.

A čím to je?
Myslím, že zkušenostmi a nadhledem. Už si nepřipouštím věci, které mě dřív trápily. Už se jimi netrápím.

Máš velké holky, za chvíli ti odejdou. Jak se na to dá připravit?
Myslím, že v průběhu toho, jak léta jdou, tak vždycky přijde nějaká fáze, kdy si děti vracíš zpátky do jejich dětství. Ale potom si řekneš: „Ne, už jsou dál.“ A postupně je pouštíš dál a dál, až vidíš, že už ti trošku mávají a že už je musíš pustit. Celou dobu se na to připravuješ. Je to těžký, mít děti takhle velký, ale já jim vlastně věřím. My máme mezi sebou obrovskou důvěru, takže já se o ně nebojím. Já se spíš bojím toho, co na ně společnost chystá, nebo k čemu by se mohly připlést. To je jediné, co mě může trápit. A to já neovlivním. Takže si říkám, že je musím pustit, protože na to já nedosáhnu.

Já bych je nikam nepouštěla!
Člověk by je měl nejraději pořád u sebe, aby se něco nestalo. Ale to se nedá nic dělat, chtějí do světa, tak já jim vždycky jenom držím palce. Máme to nastavené tak, že si všechno říkáme, všechny průšvihy. „Všechno se ve výsledku dozvím, takže pojďme si nelhat, pojďme si to říct, když potřebujete pomoct. Všechno se dá vyřešit, pokud o tom víme. Ale ve chvíli, kdy jste v nějakém průšvihu nebo vás něco trápí, tak vám nemůžu pomoct, když o tom nevím.“ Jsme k sobě hodně otevření a myslím si, že si hodně důvěřujeme. Pro mě je to jediná cesta.

Přijde mi, že je někdy těžké, aby ti mladý člověk ve všem důvěřoval.
Ono to možná ani nejde, aby se mi děti svěřovaly se vším. Sleduju je zpovzdálí. Ale tím, že ty moje holky jsou na sebe navázané, tak jim říkám: „Hele, klidně buďte proti mně, ale buďte spolu.“ Což se vlastně někdy děje. Jsou zavřené v pokoji, něco tam řeší, a když nakouknu, pošlou mě pryč. A já jsem hrozně ráda. Protože ony dvě tady spolu jednou budou, až já tady nebudu. Ony si zbydou. A musí mít spolu hezký vztah, na tom mi hodně záleží.

Hvězda Ulice Ilona Svobodová: Po rozvodu se mnou celá rodina přestala mluvit, těžce jsem to nesla

Rozvod ze mě udělal matku samoživitelku

Rozváděla jsi se, když holky byly v těžké pubertě, viď?
Bylo jim sedm nebo osm a dvanáct. Ta starší si spoustu věcí samozřejmě vybavuje a některé pro ni nejsou úplně ideální. Ale právě díky své starší dceři jsem se rozhodla, že se rozvedu. Že to nejde dál. Že by jim to mohlo ublížit.

No jo, ale matka samoživitelka, herečka. Jak jsi to stíhala?
No do toho přišla pandemie covidu, takže já jsem byla úplně v háji. Vlastně to bylo dost příšerný, finančně určitě. Během té pandemie měly čtyři mé představení derniéru, takže mi zbyla jen asi dvě. Bylo to fakt těžké období. Do toho jsem ty holky držela, aby nepociťovaly nějakou velkou ztrátu. Takže to bylo hodně náročné a zpětně se musím pochválit, že jsme to zvládly.

No to rozhodně!
Tehdy jsem si říkala, co bude, a jestli budu muset opustit svoji profesi. Tak jsem uvažovala, co bych mohla dělat, co by mě bavilo. Fakt to bylo tak, že jsem si říkala, že ty holky musím nějak uživit.

O čem jsi uvažovala, že bys dělala?
Hledala jsem si práci úplně všude. Byly to hlavně knihy, knihkupectví, protože to je něco, kde bych asi byla ve svém oboru. A tam bych se cítila skvěle.

Trošku se bojím, že se tam moc nevydělává.
Ne, tam by to právě asi nebylo na uživení nás tří. Ale pak ta práce přišla. Bylo moc hezký, že když jsem na tom byla fakt nejhůř, tak mi zavolal Patrik Hartl, a řekl: „Prosím tě, jak ti můžu pomoct?“ A byl to jeden z mála, kdo se mi ozval a řekl: „Já ti okamžitě můžu poslat peníze.“ „Ne, nepotřebuju peníze, to si kdyžtak půjčím od rodičů. Ale kdybys měl do budoucna nějakou práci, tak budu ráda.“ A on se fakt za půl roku ozval.

A nastoupila jsi do Studia Dva.
Dal mi záskok, protože jedna kolegyně odcházela, tak mi hned zavolal. I když ta kolegyně byla o hodně mladší, tak říkal: „To nevadí! Ty to uhraješ.“ Dal mi práci a tenkrát mi to fakt pomohlo z toho bahna jít zase nahoru. Takže já ho mám hrozně ráda a nedám na něj dopustit. To je kluk se zlatým srdcem.

Navíc jak tančí, viď?
Jak tančí, jak se směje, všechno je na něm vlastně tak divný a krásný. Je to velkej kamarád.

Jaromír Bosák o největší životní lekci: Táta mě vydědil, když jsem oznámil, že jsem skončil se školou

Vyhoření přišlo těsně před rozvodem

Mimo tu finanční stránku, co je nejtěžší, když je žena sama na děti? Není horší třeba to, že se stanou nějaké hezké věci a ty se o to nemáš s kým podělit?
To taky. Rodič je kolikrát psychologem a odpovídá na spoustu otázek, a já jsem někdy kolikrát fakt nevěděla. Jestli je to správně, jestli jsem odpověděla správně. Nemáš takový to, když ti druhý řekne: „Dobrý to bylo. Jsi šikovná.“ Prostě tu podporu z druhé strany. A veškerá pozornost dětí je na tobě. Ty musíš být máma i táta. Tak to byla pro mě největší zátěž, jestli to dělám dobře. Jestli jsem pro ně tou správnou odpovědí na všechny věci, které prožívají. Kolikrát jsem se v noci budila a říkala si: „Tak já nevím, jestli jsem jí neměla odpovědět jinak.“ Fakt jsem v té době moc nespala, protože těch věcí, které holky v tomhle věku různě řeší, co je trápí, tak toho bylo hrozně moc. A spoustu věcí jsem řešila sama se sebou. To jsem hodně chodila po lese se psem.

To pomáhá?
Jo. Procházela jsem se, v té době jsem také hodně chodila na terapie, abych se vyznala v sobě. A abych pro ně byla tou správnou oporou. Abych měla energii pro ně.

Musí být také těžké nevyhořet.
Tohle období, vyhoření, jsem naopak měla před tím rozvodem. Před tím rozhodnutím. Protože už pár let před koncem to nebylo úplně ideální a já jsem věděla, že když to neopustím, tak to nemůže dopadnout vůbec dobře. Že to odnese zdraví, nebo že se mi něco stane. Že to už prostě nezvládnu. A měla jsem pocit, že když jsem šla do divadla, tak že tam jenom jdu. Že nemám co dát. Vyhoření bylo v tomhle duchu, cítila jsem se strašně vyčerpaná. Protože jsem řešila osobní problémy a nebyla jsem pak schopná v tom divadle úplně fungovat. A to jsem si říkala, že to budu muset nějak řešit. Byla to jedna z věcí, která odstartovala to ukončení vztahu. Bylo to vlastně moc špatný. Cítila jsem se hrozně slabá.

O čem dalším promluvila Monika Zoubková:

• O své povaze hodné a pečlivé holky
• Jaké byly její začátky v herectví
• Proč její dcera líbala ruce kuchařkám ve školní jídelně
• O svých nejznámějších seriálových rolích
• O své úspěšné spisovatelské činnosti

Na fotografie herečky Moniky Zoubkové s jejími dětmi se můžete podívat v naší fotogalerii.