Děsivá senicida: V Japonsku se měli synové zbavovat svých matek, ve Skandinávii skákali senioři z útesů

Ubasute znamená v překladu „opuštění staré ženy“ a popisuje praktiku, kdy chudé rodiny odnášely své seniorky do hor a kopců, kde měly zemřít, neboť si jejich blízcí nemohli dovolit je živit kvůli své špatné finanční situaci.

Aokigahara, nejděsivější les světa: Japonci sem nosili nepotřebné důchodce, čekala je hrozná smrt

Japonsko: Ubasute

Pokud bychom připustili, že se Ubasute skutečně provádělo, největší dopad by mělo na oblasti, kde lidé vlivem sucha či hladomoru neměli téměř nic nebo nic do úst. Spouštěčem mohly být také silné deště, které ničily úrodu, stejně jako žravý hmyz. Anebo výbuch sopky v roce 1783, jenž odstartoval velký hladomor Tenmei. Zemědělská produkce se tehdy zcela zastavila. Dle lidových pověstí se tak rodiny rozhodly zbavit těch, kteří se již nedokázali o sebe sami postarat, natož se uživit. Senioři. Většinou padly za oběť staré ženy. Jejích synové je vynesli na zádech na nějakou horu. Žena přitom za sebe házela větvičky ze stromů. Aby se mohl syn vrátit v pořádku domů. Seniorka se pak na vrcholku hory odevzdala svému osudu. Čekala, až zemře hladem, či žízní. Nebo kombinací obojího. V jiných pověstech se uváděla hustě zalesněná oblast, ne nutně hora. Princip byl ale stejný. Najít místo, kde není jídlo ani voda. Kde jen může člověk čekat na pomalou a bolestivou smrt. Objevily se také spekulace, že nechvalně známý les sebevrahů, Aokigahara, byl jedním z míst, kde k Ubasute docházelo.

Přestože se lze dočíst v legendách spousty detailů, neexistuje žádný legitimní důkaz o tom, že by se tato tradice mezi chudými lidmi opravdu praktikovala. Nicméně v roce 2015 se pětašedesátiletý Katsuo Kurakawa přiznal, že svou, o pět let mladší sestru Sachiko, po zemětřesení a následném tsunami, odvezl do odlehlé oblasti a nechal ji tam zemřít. Stala se invalidní a potřebovala nepřetržitou lékařskou asistenci.

Smutný konec hodné babičky: Místo pomoci ji její vnuk nacpal živou do mrazáku. Skladoval ji několik měsíců

Starověký Řím a Indie

Vzpomeňme na starověké Římany, kteří házeli muže starší šedesáti let do řeky Tibery. Anebo indický zvyk Thalaikoothalu, nelegální, ale stále populární metoda nedobrovolné eutanázie, kdy mladší členové rodiny ceremoniálně zabíjejí ty starší. Důvody jsou různé - chudoba či akt milosrdenství nad trpícím či postiženým člověkem. Ceremoniální v tom smyslu, že je takovému člověku poskytnuta, před samotným aktem, odpovídající péče. Pak následuje podání látek, jenž vedou k rychlému selhání organismu. Nejčastěji k tomu dochází na jihu země.

Dvě sestry, které se nikdy nepotkaly, spojil stejný osud. Esther zemřela na španělskou chřipku, Selma podlehla koronaviru

Skandinávie a Severní Amerika

Ättestupa znamená v překladu strmý sráz nebo skálu, což přesně odpovídá další praktice spadající do oblasti senicidy. Staří lidé se měli tehdy prý sami vrhat dolů ze skal, když už byli nemohoucí a stali se pro své rodiny přítěží. Ale ani zde, jako v případě Ubasute, neexistuje pádný důkaz, že k tomuto ve Skandinávii skutečně docházelo. S největší pravděpodobností se tak jedná o pouhý mýtus.

U severoamerických indiánů Šošonů se bohužel taková věc děla. Byl to způsob přežití v extrémních podmínkách pro kočovný kmen. Starší člověk, který již nezvládal tempo přesunu celé skupiny, se musel oddělit a ponechat na nějakém místě s troškou vody a jídla. Nebyl to žádný rituál. Spíše dobrovolné nebo vynucené zanechání daného jedince jeho osudu.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ubasute, Thalaikoothal, Senicide