Horší než Černobyl: Bhópálská katastrofa si vyžádala smrt více než 20 000 lidí, za vším byly isokyanáty

Snad jen hrstka lidí nikdy neslyšela o Černobylu. Přitom Bhópálská katastrofa si vyžádala mnohem více životů. Ač je považována za nejhorší průmyslovou nehodu v historii, je na ni zapomínáno. Jen několik přeživších má sílu bojovat za spravedlnost. Dočkají se jí někdy?

Jaderná elektrárna Fukušima po 15 letech znovu ožívá: Na místo havárie proudí milovníci temné turistiky

Okamžitá smrt 4 tisíc lidí

Bhópál je v současnosti město s přibližně dvěma miliony obyvatel a hlavní město státu Madhjapradéš, jenž se nachází ve střední Indii. V noci z 2. na 3. prosince 1984 praskla nádrž v závodě na výrobu pesticidů, který vlastnila americká společnost Union Carbide, a uvolnila 43 tun toxického methylisokyanátu. Ten se rozšířil po celém hustě osídleném Bhópálu. Skutečnost, že k tomu došlo v noci a plyn byl těžší než vzduch, způsobila okamžitou smrti téměř 4000 lidí. Několik dalších tisíc utrpělo trvalé následky.

Dlouhodobě si katastrofa vyžádala smrt více než 20 000 lidí, 120 000 mělo trvale poškozené zdraví a 50 000 byla uznána trvalá invalidita. A dalšího půl milionu osob bylo vystaveno toxickým látkám. Dalo se této tragédii zabránit? Stejně jako je tomu u jiných havárií... překvapivě ano. Proč k ní tedy došlo? Kvůli dlouhodobému zanedbávání ve všech oblastech provozu továrny.

Děsivé dědictví minulosti v Tichém oceánu: Betonová hrobka Runit ukrývá obrovské množství radioaktivního odpadu

Nedbalost i lidská chamtivost

Majitel závodu a již zmíněná společnost se na konci 60. let, kdy se továrna stavěla, řídili čirým pragmatismem. A nezajímalo je, jak to vidí místní či vedení města. Úřady je varovaly, že závod vzniká příliš blízko obydlené oblasti. Vedení ale chtělo za každou cenu snížit náklady na minimum. Navíc časem vznikl kolem podniku slum s těmi nejchudšími obyvateli města.

Dále pesticid Sevin, vyráběný v továrně, vznikal za použití c, které sice výrobní proces urychlily, zároveň však byly mnohem škodlivější pro živé organismy. Na počátku 80. let začala poptávka po pesticidech ustupovat, podnik tak začal generovat ztráty. Aby se minimalizoval jejich dopad, škrtalo se, takže isokyanáty se skladovaly v obrovských nádržích, kde už stačilo jen málo k tragédii. Snížila se také bezpečnost práce a školení nových zaměstnanců prakticky neexistovalo. A neřešil se ani audit, který našel hned několik vážných závad.

Poslední svatba v Černobylu: Manželé Lobanovovi si řekli ano pár hodin po výbuchu, pak se rozpoutalo peklo

Osudná noc

Onu osudnou noc z 2. na 3. prosince 1984 probíhalo zcela rutinní čištění potrubí vedoucího k nádrži s isokyanáty. Kdyby vše fungovalo, jak mělo, nic by se nestalo. Jenomže v tomhle případě nebyl systém vzduchotěsný a do nádrže začalo prosakovat velké množství vody. Isokyanát se při kontaktu s vodou mění na velmi těžký plyn. Zrezivělá nádrž praskla a plyn se začal šířit po okolí továrny.

Poplach byl spuštěn až poté, co byla zamořena oblast o velikosti 25 kilometrů. Lidé mezitím zažívali peklo. Plyn napadal dýchací cesty i zrak. Nikdo zpočátku nevěděl, co se děje. Zaměstnanci vystrašeně pobíhali sem a tam. To byl ale teprve začátek nekonečného utrpení. Desítky tisíc lidí se nedočkaly spravedlnosti. Majitelé továrny byli zproštěni jakékoli viny.

A zatím to tak zůstává. Stejně jako stále ještě 320 tun škodlivých látek na pozemku dnes již bývalého závodu. V místě je obrovská kontaminace půdy a podzemních vod, kterou pijí i těhotné ženy. To má za následek vystavení dalších generací obyvatel účinku toxických látek.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Bhopal disaster
Twojahistoria.pl: Bhopal – katastrofa, od której świat odwrócił wzrok, a jej skutki były tragiczniejsze niż Czarnobyl