Naivní dobrodruh Chris McCandless: Do aljašské divočiny se vydal nepřipravený, před smrtí zanechal zoufalý vzkaz

„Vážení návštěvníci, potřebuji vaši pomoc. Jsem zraněný, na pokraji smrti, čili příliš slabý na to, abych se odtud dostal sám. Ve jménu Božím vás zapřísahám, počkejte tady, než se vrátím. Jsem nedaleko, jen jsem si šel natrhat pár bobulí, abych zahnal hlad. Vrátím se večer,“ napsal McCandless. Jak to dopadlo?

Mohlo by Vás zajímat:

Neskutečný Peter Freuchen: Dvoumetrový hromotluk dokázal skolit ledního medvěda a sám si amputoval omrzlou nohu

McCandless šel do přírody nedostatečně vybavený

Do národního parku Denali dovezl Chrise místní elektrikář Jim Gallien, který mu nabídl svezení. Nepředstavil se mu ani pravým jménem, vymyslel si „Alexe“. Jen Gallienovi vysvětlil, že chce v přírodě strávit několik měsíců. Místní muž měl o jeho plánu velké pochybnosti. Aljašská divočina je totiž známá svou nehostinnou povahou. Mladík neměl s sebou ani patřičné vybavení. Gallien se ho tak snažil přemluvit, ať se nechá odvézt do Anchorage, kde by si mohl pořídit odpovídající výbavu a až poté vyrazit na túru.

Dobrodruh ale zůstal tvrdohlavý. Tvrdil, že mu stačí lehký batoh, desetikilový pytel rýže, poloautomatická puška Remington a pár holínek, které mu vnutil Gallien. Neměl kompas ani mapu. Tu zapomněl v mužově autě. Když dojeli na místo, McCandless ho ještě požádal, ať ho vyfotí před odchodem. To bylo naposledy, kdy ho kdo viděl živého.

Christopher McCandless // Emile Hirsch (Into the Wild) pic.twitter.com/DIU3ShdozZ

— Cinéfilos (@_Cinefilos_) January 10, 2022

V divočině přežíval díky přístřeší starého autobusu

„Služeb“ starého autobusu se rozhodl využít Chris, který si u něho postavil tábor. Když byl hotov, napsal na kus překližky uvnitř trávou zarostlého dopravního prostředku následující slova: „Dva roky kráčí po Zemi. Nemá telefon, bazén, domácí mazlíčky ani cigarety. Je dokonale svobodný. Je extrémista. Cestovatel, jehož domovem je silnice. Uprchl z Atlanty, kam se už nevrátí. Nyní přichází poslední a největší dobrodružství. Vrcholná bitva o zabití falešného já a vítězné ukončení duchovní pouti. Už se nenechá otrávit civilizací.“

Autobus se pro Chrise stal domovem na dalších šestnáct týdnů. Živil se rýží, bobulemi a drobnou zvěří jako třeba veverkami. Jen jednou se mu podařilo skolit soba. Po dvou měsících toho začal mít dost. Situace se změnila. Civilizace už nezněla jako zapovězené slovo. Dne 3. července se tak vydal na zpáteční cestu. Jenomže nastal problém. Přišel po zamrzlé řece Teklanika, která tehdy tvořila jen malý potok. Po roztání se zvětšila na čtyřiadvacetimetrový vodní tok. Co teď? Jelikož neměl mapu, nevěděl, že několik kilometrů jižně od autobusu byla pro zbloudilce jako on k dispozici chatka plná jídla.

Vyděšený se vrátil k autobusu, kde pokračoval v primitivním způsobu života. Poslední zápis v deníku, který u něho lovci našli, byl ze 107. dne: Našel jsem krásné borůvky.

Mohlo by Vás zajímat:

Mořeplavec Joshua Slocum: Vyoperoval si slepé střevo a smrt našel ve vlnách, tělo se nikdy nenašlo

Smutný konec Chrise McCandlesse

O necelý měsíc později přišli k autobusu dva muži, kteří našli jeho vzkaz s prosbou o pomoc. Jeden z nich vešel dovnitř, kde uviděl cosi připomínající spacák plný hnijícího jídla. Byly to ostatky Chrise. Přesná příčina smrti není známá. Mohlo jít o vyhladovění anebo také otravu jedovatými plody.

Celou záhadu také prohlubují fotky, které po sobě zanechal a na nichž je vidět, jak pomalu chřadne. Chybělo málo a mohl se zachránit, bohužel se mu život v divočině stal osudným.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný příběh Bruce Gordona: Přežil šest let v Arktidě díky přátelství s mladou medvědicí

Doporučené video