
V roce 1981 se fotograf Carl McCunn vydal na plánovanou měsíční cestu do aljašské divočiny. Bohužel se už nikdy nevrátil domů. Jeho plán na návrat nebyl dotažený do konce, což se mu stalo osudným. Snažil se přežít tak dlouho, jak jen to bylo možné, propásl ale jedinou možnost pomoci.
Tělo Carla McCunna bylo nalezeno až po roce. Policistům se podařilo najít jeho deník, jenž byl plný zoufalých zápisků. Svou situaci se tak rozhodl řešit sebevraždou. Bylo to pro něho přijatelnější než zemřít hlady. Dožil se pětatřiceti let.
Osudová plavba Carla McCunna na Aljašku
Carl McCunn se narodil 25. ledna 1947 v Mnichově, kde jeho otec sloužil v americkém námořnictvu. Většinu dětství však strávil v San Antoniu v Texasu. Po střední škole odešel na vysokou, kde vydržel jeden semestr. Pak se rozhodl jít v otcových šlépějích a narukoval k námořnictvu. Po čtyřleté službě začal pracovat na trajektu, jenž se pohyboval mezi Seattlem, Washingtonrm a Aljaškou. A právě na Aljašce se kolem roku 1970 rozhodl usadit.
Divoká příroda této země mu nebyla cizí. V roce 1976 strávil pět měsíců v pohoří Brooks Orange, rozlehlé a pusté oblasti v severní části země. O pět let později se tam chtěl vrátit, aby si pořídil několik fotografií divokých zvířat. V březnu 1981, když zima přecházela v jaro, si najal pilota, jenž ho měl vysadit 365 kilometrů severovýchodně od Fairbanksu u jižního okraje pohoří Brooks Range. Měl s sebou 500 rolí filmu, 6 kilogramů jídla, dvě pušky a jednu brokovnici. Chtěl tam zůstat do poloviny srpna. Věřil, že se mu nemůže nic stát...
Jak se Carl McCunn se snažil přežít
V srpnu se začaly Carlovy zásoby povážlivě tenčit. Fotograf s příletem letadla počítal, to ale nikdy nedorazilo. Do svého deníku si pak poznamenal, že se měli s pilotem domluvit daleko lépe a skutečně si potvrdit den návratu. Nezbývalo než se spolehnout na pud sebezáchovy. Několik nábojů ještě měl, ty použil na kachny a ondatry. Jednou se na něho usmálo štěstí a našel uhynulého soba, jehož maso si usušil.
Celou dobu dumal nad tím, zda jeho rodina nebo přátele někoho pošlou, aby ho zachránili. Skutečně, rodina si dělala starosti a požádali tak policistu Davida Hamiltona, zda by letadlem nezjistil, kde se Carl nachází. Ten ho při opakovaném přeletu sice uviděl, ale z jeho chování usoudil, že nepotřebuje bezprostřední pomoc. McCunn na něj mával červeným obalem od svého spacího pytle, což podle Hamiltona nebyl nouzový signál.
Smrt Carla McCunna
Jak začal pomalu nastupovat podzim, aljašská divočina se začala výrazně ochlazovat. Jezero zamrzlo, čímž mu skončil přísun ryb. O zajíce musel zase bojovat s vlky a dalšími predátory. V listopadu byl už kompletně bez jídla. Trápily ho závratě a neustálá zima. Byť předtím myšlenky na sebevraždu od sebe odháněl, nyní se mu jevila jako jediná možnost.
Zastřelil se v prosinci. Ke vzkazu, v němž požadoval, aby jeho věci dostal otec, přidal i svůj řidičský průkaz. Chtěl tak pomoci policistům s identifikací. Našli ho až v únoru. Jeho tělo bylo zmrzlé ve stanu, opodál ležel na zemi jeho deník jako tiché svědectví toho, co v závěru života prožil.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Carl McCunn
Allthatsinteresting.com: The Tragic Story Of Carl McCunn, The Wildlife Photographer Who Got Stranded In Alaska




