Děsivé dědictví minulosti v Tichém oceánu: Betonová hrobka Runit ukrývá obrovské množství radioaktivního odpadu

Mezi lety 1946 a 1958 vypálily Spojené státy 67 jaderných a atmosférických bomb (pozn. red.: atmosferická bomba je jaderná zbraň, jež exploduje ve vzduchu) na atolech Enewetak a Bikini. Nežádoucí vedlejší produkty se pak Američané snažili zakopat a ukrýt pod pětačtyřicet centimetrů silnou betonovou vrstvu. Jenomže takové řešení není napořád...

Poslední svatba v Černobylu: Manželé Lobanovovi si řekli ano pár hodin po výbuchu, pak se rozpoutalo peklo

Marshallovy ostrovy: Místo pro jaderné testy Američanů

Příběh hrobky Runit začíná ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy USA identifikovaly Marshallovy ostrovy jako vhodné místo pro testování jaderných zbraní. Proč? Málo obyvatel a ideální vzdálenost od ostatních zemí a námořních tras. V roce 1946 byla na toto území svržena první atomová bomba.

Během následujících pěti let explodovalo poblíž atolu Enewetak a Bikini dalších osm jaderných bomb o síle od 23 do 225 kilotun. V roce 1952 začala americká vláda testovat větší zbraně. Následovalo testování pětadvaceti bomb, včetně té, jež nesla jméno Castle Bravo. Byla tisíckrát silnější než bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki. Šlo tedy o nejsilnější vodíkovou bombu, jakou kdy USA odpálily.

Koncem padesátých let, kvůli obavě ze zákazu pozemních testů, se počet odpálení zvýšil na třiatřicet bomb. Po podpisu Smlouvy o omezení jaderných zkoušek se Američané v šedesátých letech zaměřili na biologické zbraně. V sedmdesátých letech testy konečně skončily. Zůstala však po nich spálená země, krátery a tuny radioaktivního odpadu. A tehdy se začala rodit hrobka Runit.

Vědec, který strčil hlavu do urychlovače částic: Anatolij Bugorski jako zázrakem přežil střet s protonovým paprskem

Zrod hrobky Runit

Američané v rámci odškodnění za testy jaderných zbraní souhlasili s tím, že oblast vyčistí od nebezpečných látek. Jenže jak záhy zjistili, ukousli si příliš velké sousto. Na ostrovech se nacházelo 101 498 kubických metrů radioaktivního odpadu. Nejhorší byl ostrov Runit. Proběhlo tam 11 testů a podpovrchová voda byla tak kontaminovaná, že byl byl ostrov pro člověka napořád neobyvatelný.

Komise pro atomovou energii tak přišla s návrhem, že by se odpad uskladnil v kráteru, a ten by se následně uzavřel betonovým víkem. Práce provedly americké jednotky, mezi roky 1977 až 1980 zde pracovaly tisíce vojáků. Kráter musel spolknout celkem  73 000 metrů krychlových radioaktivního odpadu. Potom se přiklopilo betonové víko o tloušťce cca 7 metrů a průměru cca 114 metrů. Vojáci, kteří se na stavbě podíleli, poté trpěli rakovinou, problémy s kostmi anebo se jejich děti rodily s vrozenými vadami. Stát jim ale žádné odškodné nedal.

Kyštymská jaderná katastrofa: Sovětský svaz ji chtěl za každou cenu ututlat, odhalení přišlo po téměř 20 letech

Trvalé nebezpečí pro celou Zemi

Hrobka Runit je katastrofou v mnoha ohledech. Zaprvé je symbolem bolestné historie amerických jaderných testů. Za druhé představuje vážné nebezpečí, protože betonová kopule začíná stárnout. Změny klimatu tuto „bezpečnostní pojistku“ čím dál více poškozují. Hlavně prudké bouře. Pokud by začala schránka protékat, mohl by se obsah kráteru vylít do Tichého oceánu. A to by byl opravdu velmi vážný problém.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Runit
Allthatsinteresting.com: The Story Of Runit Dome, The Concrete Tomb In The Marshall Islands That's Filled With Deadly Nuclear Waste