Jak na zkažené zuby dle starověkých Římanů: "Zubní červy" měla vyhnat konzumace myší nebo dřevo, do něhož uhodil blesk

Římané kdysi věřili, že za špatný chrup mohou takzvaní zubní červi. Tato teorie vznikla ve starověké Mezopotámii a v Evropě přežila až do pozdního středověku.

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní mazlíčci starých Římanů: Opice oblékali jako vojáky a nechávali se s nimi pohřbít

Inhalace anestetik

Stejně jako v ovoci, i v zubech se červi měli prokousat směrem zevnitř ven, což způsobovalo kazy a silné bolesti. Setkat s tím se měl i lékař císaře Claudia, Scribonius Largus. Ten ve svém díle De compositione medicamentorum uvedl popis, jak se s tímto problémem vypořádat.

Doporučoval pokládat na rozžhavené uhlíky semena a sušené listy blínu černého. Výpary pak měl nemocný vdechovat. To mělo spolehlivě zahnat zubního červa. Ve skutečnosti to ale žádného nevítaného hosta z těla nevyhnalo. Člověku od bolesti pomohly uklidňující a uspávající vlastnosti rostliny. Červy snad jen mohly připomínat spálené a zkroucené listy, které pak zbyly na ohništi. Po aromaterapii se na špatný zub nalila směs olivového oleje, majoránky a... arsenu. Poté se vše ještě "zapečetilo" voskem.

Mohlo by Vás zajímat:

Zneuctěná královna Boudicca dala Římanům krvavou lekci: Její smrt je ale opředena záhadami

Lidové "léky" na problémy se zuby

Pliniovi staršímu, který žil v prvním století našeho letopočtu, také vděčíme za spoustu informací o dobovém léčení ústních onemocnění. I když dnes bychom těžko některou z jeho metod použili. Na bolest se měl použít zub muže, který umřel násilnou smrtí. Když se jím potřely nebožákovy dásně, měl problém ustoupit. Pokud ne, doporučoval ještě sníst dvakrát měsíčně celou myš. No a pokud vám hrozilo, že vám některý zub vypadne, šlo ho "zpevnit" přivázáním ke kosti pocházející z čelisti žáby.

Co když ale z toho nic nefungovalo? Nic naplat, pak se člověk musel vší silou zakousnout do dřeva, do něhož předtím udeřil blesk anebo se dotknout zuby čelisti ještěrky, která byla ulovena za úplňku.

Mohlo by Vás zajímat:

Krása a starověký Řím: Na vrásky platilo husí sádlo, ženu s neudržovanou pletí nikdo nechtěl

Je libo chirurg nebo holič?

Někdy došel pacient k rozhodnutí nechat si zub odstranit. Bolest se stala nesnesitelnou. Exktrakci mohl provést buď chirurg nebo holič. Při vykopávkách ve Foru Romanu nalezli archeologové v kanalizačním systému až 86 vytržených zubů, které patřily nejméně 50 lidem. Drtivou většinu pacientů tvořili muži ve věku od 30 do 60 let.

O své zuby bohužel přišli poměrně drastickým způsobem. Nejprve se dáseň oddělila od zubu, pak se zub vytlačil, aby mohl být dále vyjmut prsty nebo kleštěmi. Pokud byl zákrok doprovázen silným krvácením, svědčilo to o zlomenině fragmentu dolní čelisti. Kostní úlomky se pak musely odstranit skrze hluboký řez v dásni. A nakonec to nejhorší - procedura se prováděla bez anestetik.

Není tak divu, že se člověk poté z toho kurýroval nejméně tři týdny. Když se rána zahojila, bylo možné si nechat vyrobit zub umělý. Jelikož byl ale ve většině případů ze slonoviny, mohli si ho dovolit jen bohatí. Těm se pak nový zub připevnil zlatými destičkami k těm původním. Tento způsob vymysleli Etruskové.

Mohlo by Vás zajímat:

Svatby ve starověkém Římě: Dětské nevěsty, železný prsten a zákaz líbání manželky