Módní návrhářka Alena Wilson navštívila talkshow Na kafeečko a v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou zopakovala základní pravidla slušivého oblékání i pro ženy, které nemají postavu modelky. Radí například investovat do kvalitních malých černých šatů, které je možné rozšiřovat a zužovat podle aktuální váhy. A jak se obléknout třeba na ples, abychom se cítily pohodlně?
Módní návrhářka Alena Wilson (48) se věnuje své profesi déle než patnáct let od chvíle, kdy opustila ubíjející práci v korporátu. Za tu dobu si dokázala mezi českými návrháři najít své místo a dnes je vyhledávanou odbornicí, u které si nechávají šít modely mocné ženy i celebrity všech proporcí. Sama říká, že nešije na modelky. Její šaty ráda nosí například operní pěvkyně Tereza Mátlová (50) či Andrea Kalivodová (47), ale také moderátorka talkshow Na kafeečko Miluše Bittnerová (47).
Alena Wilson při své tvorbě počítá s tím, že váha ženy v průběhu let kolísá, a šaty ušité od návrhářky jsou pro jejich nositelku v jistém smyslu investicí. „V každém modelu včetně kostýmů a sak nechávám speciální kousek materiálu. V žádném případě to nedokážeme rozšířit o deset centimetrů, ale se změnami počítám. Samozřejmě – protože jsme ženy! Podléháme různým hormonálním vlnám, můžeme klidně přibrat tři čtyři kila. Dejme tomu, že tohle dokážu zvětšit, máme to se švadlenami takhle speciálně nastavené. No a zúžit se dá většinou všechno,“ odhaluje svoji tajnou vychytávku.
Alena Wilson radí skutečným ženám s oblékáním
Aleno, ráda děláš z nás žen princezny, že? Když chceme jít na ples, oslovíme tebe.
Určitě, dělám romantiku. Ale dělám i velmi jednoduché modely na denní nošení, vlastně celou škálu věcí. Ono se to vždycky odvíjí od klientky. Mám klientky, které v sobě prostě nemají romantiku a chtějí jednoduché věci. Takže vždycky to vychází z ní a já se s ní pobavím, udělám si s ní malou analýzu. Z toho jí potom dělám návrhy na míru. Nejen jak vypadá, ale i to, co z ní vychází zevnitř.
Občas se stane, že přijdeme do butiku a věší na nás trendy, bez ohledu na to, že se v nich necítíme. A to je přitom hodně důležité, že?
To je nejdůležitější. Nejdůležitější je, aby ženy vynášely modely, a ne aby je modely zabíjely v tom, jak se v nich necítí. Člověk, když někam přijde a cítí se úžasně a skvěle, věří si a má na sobě model, který podpoří a vyzdvihne to, co právě je – nejen to, co působí navenek – tak to je prostě ta nejsilnější kombinace. A pak jsme za ty princezny, i když máme na sobě jednoduchý model.
Tvá značka funguje už patnáct let a oblékáš ženy všech možných proporcí.
To je právě ta realita. Není možné, abych vydělovala jen ty perfektní postavy nebo ženy s perfektní výškou. I na své módní přehlídky beru modelky i větších velikostí, protože to je realita. Moje klientky se daleko lépe dokážou sžít a ocenit, když ty modely vidí na reálných ženách. Reálná žena je každá, ale já nevyděluji, dělám módu pro všechny. Malé, větší, kratší, vyšší…
Malé černé šaty jsou základ šatníku
Aleno, mohou se označit za malé černé šaty také pouzdrovky po kolena? Co všechno tam řadíme?
Malé černé jsou šaty různého střihu a různého tvaru. Ale jsou to černé koktejlky. A každé z nás sluší něco jiného. Takže ty koktejlky mohou být pouzdrové, do áčka, větší sukně…
A jak dlouhé?
Délka je většinou po kolena. Když chci být elegantní – a měly by to být šaty na více účelů – tak po kolena je minimum. A ono to působí také víc luxusně, když mám koktejlky delší.
Mají rukávy?
Mohou a nemusí. To je opravdu velké rozpětí. Koktejlky s rukávky, bez rukávů, s dlouhým rukávem. Ale je to kus oblečení, který můžu použít kamkoliv, a v dnešní době i na svatby, byť se to v Česku pořád nenosí. Ale i na svatbách může být černá, v zahraničí už to jede dlouho. Takže mám tyhle šaty, které mohou kombinovat různým způsobem, a vždycky si vezmu tyhle jedny. Kvalitní, na míru ušité.
Jsi zastánce pravidel, kolik barev může být v outfitu? Dvě, tři, čtyři?
Jak u čeho. Hodně sleduji a inspiruji se módou, kterou vidím na ulici, a někdy vidím tak dokonale sladěných pět barev, že si řeknu wow, tak to je pecka! Ale to je zase výjimka nějakého modelu. Myslím, že těch tří barev bych se měla držet, když chci působit jemně nebo to sladit do nějakého elegantního modelu. A teď počítám i barvu rtěnky. Když mám hodně nápadnou rtěnku, tak si dávat pozor, aby to už nebyla čtvrtá barva.
Potom mi přijde nejjednodušší chodit celá v černé. Existuje nějaký univerzální střih šatů, který vydrží klidně deset let?
Záleží na tom, co které ženě sluší. Je strašně dobré nepodceňovat analýzu vlastní postavy v rámci módy. Podívat se, jestli mám úzká ramena, široká ramena, užší nebo širší boky, a tak dále. Ženám vždycky říkám: „Není důležité, jaká jste velikost, ale je hrozně důležité, jak souměrně působíte.“ Takže vy můžete mít i menší velikost, ale máte třeba užší ramena a široké boky, nerespektujete to a oblečete se tak, že si ta ramínka ještě zúžíte a boky rozšíříte. V tu chvíli, když se na vás podívá i úplný amatér, tak tam opticky není souměrnost. Přijde žena s velikostí 48, ale je perfektně souměrně sladěná, a ona vám bude do oka ladit mnohem lépe než ta s velikostí 38, co to nemá opticky vychytané. Neděste se toho, že máte větší velikost, ale soustřeďte se na tu souměrnost.
My ženy hubneme a tloustneme podle období
Co když se nám to stane? Necháme si u tebe ušít šaty a ztloustneme, nebo zhubneme. Dají se tvé šaty přešívat?
Já dělám zásadní věc. V každém modelu včetně kostýmů a sak nechávám speciální kousek materiálu. V žádném případě to nedokážeme rozšířit o deset centimetrů, ale se změnami počítám. Samozřejmě – protože jsme ženy! Podléháme různým hormonálním vlnám, můžeme klidně přibrat tři čtyři kila. Dejme tomu, že tohle dokážu zvětšit, máme to se švadlenami takhle speciálně nastavené. No a zúžit se dá většinou všechno. Většinou se rozšiřovat nedá, ale my tam necháváme kus látky.
Mimo návrhářku musíš být také skvělý terapeut. Přijde k tobě třeba žena, která ví určitě, že má kolena, která nesmí nikdy nikde ukázat.
Ke mně přijde žena, a než otevře dveře a těch pár metrů ke mně přijde, tak vím přesně, co je na ní špatně. Už od dveří. „Paní Wilson, maminka říkala, že mám široká ramena. Paní Wilson, tohle musíme zakrýt. Já mám ruce, no to už se nedá použít.“ Ale úplně brutálním způsobem! Ta obrovská kritika k sobě samé. Někdy koukám s otevřenou pusou, jak je sebeláska a sebevědomí natolik pochroumané vnějšími tlaky společnosti – a samozřejmě – jak ráda říkám, „z matky vznikají zmatky“. Maminka a partneři tam mají obrovské vlivy, takže žena se nechce odvázat, někdy nechce být ani vidět.
Takže my si to neseme už z dětství a potom nás dodělá nějaký partner.
Ano, výborně, tahle kombinace je úplně vražedná. A to už potom pomůže jedině pytel.
Můžeš říct, ve kterém věku jsou ty mindráky nejvýraznější?
Může to začít kdykoliv, ale myslím si, že u žen je to nejsilnější kolem čtyřicítky, kdy už mají pocit, že stárnou, a do toho se potýkají se svým sebevědomím. Někdy mi přijde, že některé ženy si v tomto věku myslí, že už tady nemají co dělat, a mají si jen obléknout květovanou zástěru, doma zatáhnout závěsy a zůstat tam. Tohle už je mnoho let za námi a je potřeba se dívat dopředu. Já jim vždycky říkám: „A kdo je teď na obálkách těch největších časopisů? Ženy jakého věku?“ „No jo, máte pravdu, třeba padesátnice jsou všude.“ „Buďte ráda, že jste v téhle vlně. My jsme hrozně in. Musíte se na to podívat takhle.“ Za nás to PR dělají celosvětově všechny módní magazíny.
O čem dalším promluvila návrhářka Alena Wilson:
- Jaké byly její začátky v profesi módní návrhářky a proč odešla z korporátu
- O workshopu pro ženy, který se zabývá jejich sebevědomím
- Jak si snadno zvýšit sebevědomí a zahodit předsudky o svém těle
- Jak se správně obléknout na oles
- Jaký je život se synem s autismem
Na fotografie módní návrhářky Aleny Wilson se můžete podívat v naší fotogalerii.